30. 11. ČTVRTEK

PRAXE

Učitel Toufar odemkl dveře, abychom se mohli jít převlékat, kluci na chodbě, holky v dílně. Druhý vyučující Klásek sedě na lavičce už čeká na pánský striptýz, kterého se vzápětí dočká.  Potom Klásek úkoluje žáky. Krásenská, Janáčková, Horáček a Krebs budou ohazovat zdi. V dolní lepší a teplejší dílně budou zdít Gajdošík, Pohan, Korbelová a Černá. Zbytek Kláskovy družiny byl v horní studenější dílně. Dnes zdíme pilíře 30 x 30 cm a 10 šárů vysoké. Zdíme, až se z nás kouří, komu ujíždí svislice, trochu do toho kopne, však ono se to srovná. O přestávce Gajdošík čmáral křídou po taškách Černé a Janáčkové a komentoval to slovy: „Čtyři proužky pro teploušky.“ Černá s Janáčkovou ho nakonec chytly a škrtily. Gajdošík předstíral podsvinčí řičení. Po přestávce pokračujeme v zednických pracích. V příslušný čas vešel Klásek a začal nám známkovat pilíře. Oměřuje je pomocí olovnice a prkna, kde má tužkou vyznačenou ideální výšku pilíře. Na rozdíl od Toufara jedničky nedává, takže jsme většinou rádi aspoň za trojky.  Nakonec učitel kropí podlahu vodou pomocí PET lahve s propíchnutým víčkem. Strašně ho to baví. Po pánském striptýzu pravděpodobně druhý nejlepší zážitek dnešního dne.  Po jeho řádění Gajdošík s Pohanem zametají podlahu, a potom se převlékáme. Při pozorování převlékajících se kluků, Klásek ještě pronášel moudra o olovnicích.

NĚMČINA

Po chvíli, kdy jsme se usadili v dělicí učebně, přišla učitelka Slepičková a ptala se, kde je druhá půlka. Jsme totiž spojení s angličtináři a naše učitelka má na starosti vše.

„My se budeme množit,“ neodpustil si poznámku Gajdošík.

 „Počkejte, já pro ně dojdu,“ řekla učitelka a odešla. Vyřešila to tak, že jim zadala nějaké úkoly a nás hodlá mordovat.

„Paní učitelko, nemůžete je přece nechat bez dozoru,“ ozval se Gajdošík. Z rozrušení, že dnes má vyučující obě jazykové skupiny, zapomněla si učebnici v kabinetu, a proto pro ni poslala Krásenskou, poněvadž jí důvěřuje, že kabinet po její návštěvě zůstane v původním stavu. Pak probíhá klasické rozvržení hodiny, kontrola domácích úkolů, nějaké prozkušování, procvičování a zadání nových domácích úkolů jako doplnění předložek do přísloví: „ Der Mensch lebt nicht vom Brot allein,“ což znamená, že nejen chlebem je člověk živ.

POZEMNÍ STAVITELSTVÍ

Homolka se přihoupal v 12:39, což značí, že má 4 minuty zpoždění. Gajdošík s Maďarem se omlouvali, že si zapomněli sešity. Učitel to přešel celkem snadno a začal diktovat unifikaci rozměrů a technickou normalizaci. Ještě stihl začít novou látku o dírách ve zdech a jako obvykle čmáráme příslušné ilustrace do kulturně vedených sešitů. Jenže Homolka se nudil, tak se zvedl a začal si to rázovat po třídě. Po té pravil: „Když se tak dívám, tak ta úroveň sešitů není dobrá. Vůbec, špatná.“ V 13:17 nám najednou přikázal stoupnout si a zdrhl. Hodina oficiálně končí v 13:20, ale čím dřív Homolka z očí, tím líp.

O polední pauze si někteří studenti jako Krebs, Plutnarová a pilný Gajdošík doplňovali domácí úkol z matematiky. Jako předloha jim k tomu posloužil jiný sešit, a protože čtyři sešity na jednom místě potřebují více místa, jako vhodné stanoviště se jevila učitelská katedra.

MATEMATIKA

Protože paní učitelka Borovičková asi v kabinetu popíjí, jak jinak si vysvětlit její prozatímní absenci, Gajdošík se ujal její role, sedí za katedrou a afektovaně ji předvádí: „Áčko, béčko, áčko, béčko, áčko, béčko.“ Učitelka nakonec dorazila a pravila rozhořčeně: „Zas tu třídnici! Já se z toho u vás zblázním. Služba zase půjde se mnou po hodině.“ No jo, pan Homolka, stále si není schopen zapamatovat, že máme odpolední. Pak se ptala, kdo nemá domácí úlohu. Všichni měli, že… Pak probíráme lineární rovnice o jedné neznámé. Pak ona propírá naše schopnosti u tabule: 2(x-1)-x > 3(x-1)-2x-5 atd.

CHEMIE

Protože matematikářka do třídnice zapsala po hodině ve sborovně, musel si chemikář Hornický pro tento důležitý dokument dojít sám. Po uspokojení ze zápisu, zalistoval ve svém tajném deníčku a vyvolal pana Mareše na vodík a slečnu Krásenskou na kyslík. Když tam tak Mareš stál u tabule a měl si cosi připravovat, pravil: „Služba, křídy.“ Hornický mezitím rozebírá poslední písemku, jak skvělí chemici to vlastně jsme, samý skrytý talent. Najednou někdo zaklepal na dveře, Čutka otevřel, vyskočil nějaký cizí žák a tázal se: „Je tu nějaká třídnice?“ Byla, tak ji sbalil a zdrhl. A nyní se Mareš konečně může projevit u tabule i s celým vodíkem. Někdo ťuká. Je to ten starý známý zloděj třídnic, avšak tentokrát ji vrací. Mareš pokračuje. Učitel si důkladně prohlíží jeho přípravu na tabuli. Mj. tam stálo Zn a u toho jakási čárka. Toho se hned učitel chytil a otázal se: „Co to tam je za čárku?“

„To tam už bylo,“ reagoval Mareš a čárku mazal rychlostí blesku. Dostal za 3.

„Máte červené uši z toho, jak je máte odřený, jak jste poslouchal nápovědy,“ zdůvodnil mu to ještě Hornický. Krásenská za kyslík dostala dva mínus.

„Napište si. Voda, peroxid vodíku,“ což je evidentně téma dnešní látky. Anomálie vody je, že nejhustší je při 4°C atd.

29. 11. STŘEDA

STAVEBNÍ MATERIÁLY

Středa započala ve veselém duchu zkoušecím. Vyvoláni byli Obrtlíková a Smutný. Obrtlíková si písemně na tabuli má připravovat kameninu a Smutný magnesit. Čutka s Marešem se vykecávali, což učitele Zajíčka podnítilo k reakci. Oba si museli stoupnout. Zajíček se ptá Obrtlíkové, když se na tabuli nic neobjevuje, z čeho se kamenina vyrábí.

„Z jílu?“ otázala se ho nejistě zkoušená Obrtlíková.

Pažout radí potichu dál: „Z jílovitých hlín.“

„Z jíloviny?“ otázala se tedy Zajíčka opět Obrtlíková.

„Jaký je mezi tím rozdíl?“ zajímá se učitel.

„Žádnej,“ odpoví Obrtlíková.

„Spíš je to nesmysl,“ konstatuje Zajíček. Pak ještě říkal, že se tam přidávají ostřiva a taviva.  Smutný mezitím na tabuli také nic nenapsal, a tak je vyměnil.  Smutný tedy mluví o kamenině, zbytek třídy také mluví. Zajíček říká, ať se nebavíme, že nám udělá zadarmo třídnickou hodinu. Bude prý probírat školní řád i se zákony.

“Zákon je moje hobby,“ oznamuje Zajíček, prý ho teď naštvali… Nakonec pokračuje ve zkoušení a oběma dává 4. Ještě nám oznámil známky z poslední písemky. Nyní přichází řada povídky ze života. Vypráví, že jeden student, když mu v lednu bylo 18 let, napsal žádost o propuštění ze školy a bylo to. Čutka s Marešem dostali povolení si sednout. Poté vypráví, jak s kolegyní Pilnou viděl, jak vezou do Ždírce smrky o správné tloušťce a jako svíčky. Mluví zase o vadách dřeva a o pryskyřici, že 5 cm pryskyřice je vada.

„Jistě jste si všimli, že dřevo je hořlavé,“ praví dále. Pak se táže, jaký materiál je nejméně odolný požáru. Je to ocel. Dřevěný trám, když je dostatečně tlustý, tak ohoří, vznikne struska a kyslík se nedostane dovnitř, a proto je odolnější než ocel.  Pak se ptal na nosnost oceli a  dřeva. Dřevo, ale za určitých okolností. Ne jakékoliv dřevo a ne borovice. Dřevo je dobře opracovatelné a spojovatelné. Každá ocel není dobře spojovatelná. Svár nemusí být kvalitní. Dřevo je pohledové. Uklidňující je dřevěná stěna víc než plechová. Špatná vlastnost je náchylnost k houbám.

O přestávce přišel třídní Cejnek, zřel, že se zase houpeme na židlích, i tak značně zdecimovaných, tak řekl, že se za to budou vybírat peníze. Dále nás informoval, že už přišla výše ceny potřebná na hory. Za jídlo budeme platit 600 Kč a je to bez snídaně.

„A co budeme snídat?“ zeptal se kdosi.

„Budeme vařit čaj,“ odvětil věcně Cejnek.

LITERATURA

Pilný se ptá Dvořáka na domácí úkol.

„Měli jsme si přečíst úryvky ze 14. století,“ odvětí Dvořák.

„Konkrétně,“ na to učitel.

„Nóó,“ přemýšlí Dvořák.

„Nevíte konkrétně,“ odtuší Pilný.

„Nevim,“ přizná Dvořák.

Nakonec obsah domácího úkolu vyklopila Krásenská. Bylo to od Tomáše Štítného ze Štítného. Gajdošík vypráví, co o něm zjistil. Obrtlíková má povinnost číst ukázku na straně 115. Korbelová byla dotázána, co podstatného se dověděla, mj. čte citaci: „A protož slušné j´ pánóm Písma poslúchati a kazatelóv spravedlivých a býti rozumnu, jakož jim i Šalomún radí, řka: „Poslúchajte, králi, a rozumějte! Naučte se, súdce, ješto súdíte kraje zemské! Přichylte svoji uši, ješto máte pod sebe lid mnohý, a mílo j´vám, že se okolo vás trú zástupové lidští. Neb dána j´ vám od boha moc Najvyššieho, jenž otieže vašich skutkóv a projde myšlenie vaše, že jsúce služebníci jeho právě jste nesúdili.“

V 9:25 do třídy vešel Cejnek a řekl: „Milane, máš tam nějakou návštěvu.“ A Pilný odešel, ale vzápětí zase přišel.

„Už je to vyřešený?“ ptali se ho kluci v prvních lavicích.

„No jistě,“ odvětil Pilný, „nakonec se ukázalo, že to není pro mě.“ Zabýváme se tedy ukázkou z Knížky o šašiech. Na příště si máme přečíst texty Mistra Jan Husa. Pak se učitel ptá, zda jsme se domluvili o slohové práci. Bude to prý příběh ze života.

ODBORNÉ KRESLENÍ

Učitelka stále nikde, a tak Gajdošík s Máchou J. si čekání krátili házením kříd po sobě. Gajdošík džentlmensky zasedl židli Černé v první řadě u okna, která teď musela stát, a Mácha J. stál u skříně ve zdi v boční stěně místnosti. Po chvíli Gajdošíka napadla inovace hry. Na okno přilepil obrázek jakési ženy. „To je moje matka,“ dodal a šel na druhou stranu třídy k Máchovi. Společně pak házeli křídy na obrázek ženy jako na terč. Mezitím si Černá honem sedla na svoji židli, takže až Gajdošíka házení kříd na papírový terč omrzelo a opět byl u okna a s Máchou po sobě zase házeli křídy, musel stát na vlastních. Skupina ornitologů zase pouštěla vlaštovku. Dnes je vzdušný prostor nějaký rušný. V 10:13 konečně přišla pančelka Svobodová a řekla: „Už jste si mysleli, že jsem na vás zapomněla, viďte?“ Ukazovala nám tisk z matrice a jiné obrázky. Ještě došla pro nějaké matrice. Zvoní, příště to budeme dodělávat.

MATEMATIKA

Jako zkoušený žák je vyvolán Krebs. Dostal rovnici a rozklad na součin, odchází s 1-. Dnešní látka jsou lineární rovnice s absolutní hodnotou a Borovičková to názorně ukazuje na příkladu |x+1| + |x+2| = 2. Konec lehára, teď musí u tabule počítat žáci a jako první jde Obrtlíková s ukázkou příkladu |x| - |x-1| = 2.

VÝPOČETNÍ TECHNIKA

Jako obvykle čekáme v nejvyšším patře školy na pana vyučujícího Homolku, až se laskavě dostaví a vpustí nás do třídy. Na začátku hodiny klasicky nejprve nastavíme konfiguraci jako barvu pozadí a čas atd. a  doděláváme ještě štítky v databázi Claris Works. Potom Homolka probírá nové odvětví Claris Worksu a to tabulku. Děláme poctivě tabulky, v nich buňky, sloupce a řádky, Homolka hlasitě mluví, musíme měnit šířku sloupců tím, že najedeme na rozhraní buněk a posunujeme buď doprava nebo doleva. Celkem triviální činnost, ne tak s Homolkou za zády, protože on hlasitě mluví. Na přestávku nás vykopl ze třídy, protože se chtěl někam zašít a nedůvěřuje nám, že bychom s počítači nic neudělali. Třídu zamkl a zmizel.

Na druhou hodinu přišel až dlouho po zvonění, asi nechtěl přijít vůbec, ale třída před zamčenou učebnou uprostřed vyučovací hodiny přece jen vypadá hloupě. Teď probíráme funkce. Parametr funkce může být buňka tabulky, výraz, výpočet, konstanta, logická hodnota (ano, ne), logický výraz, datum, čas, text. A druhy funkcí jsou konverzní funkce, funkce časové, funkce finanční, funkce pomocné a funkce blabla…  Ha, někdo ťuká, nějaké oživení… Vešel Pozlátko, správce vstupních magnetických karet pro studenty, a dal Krebsovi zánovní kartu. Pak na příkaz Homolky děláme tabulku a zkoušíme do ní napasovat funkce ABS, LN, SUM. Nakonec máme sečíst rozdíl, ale už zvoní, tak jsme jen uložili a vypnuli počítače.

28. 11. ÚTERÝ

Tělocvik je nultou hodinu, takže někteří kvůli spojům z domova musí čekat před školou i dlouho před sedmou. Je zima a zamčeno, nakonec se školník smiluje a školu odemyká dříve a vpouští účastníky tělocviku dovnitř.

TĚLOCVIK

Na pořadu hodiny je zase gymnastika. Na zaprášených žíněnkách se pokoušíme nepovalovat, ale dělat svíčku, jízdu na kole, také zkoušíme sestavu, která musí obsahovat všechny naučené cviky. Pak tělocvikář ještě organizoval běhy napříč tělocvičnou a po nástupu jednotky konečně šlus.

POZEMNÍ STAVITELSTVÍ

Homolka nabubřele vešel do třídy a zrak mu utkvěl na tabuli stojícím včerejším datu 27. 11.  Protože rád prudí, afektovaně na tento text zaklepal. „Dále,“ ozvalo se z vedlejší třídy. Ne, to byla jen vtipná vsuvka. A ještě Homolka dodal: „Služba nám chrápe.“ Janáčková s Plutnarovou raději ani nedutaly. Pak se Maďar omluvil, že zapomněl sešit, Homolkovi blýsklo pomstychtivě v oku a Úhoř se omluvil, že byl minulou hodinu nepřítomen. „Tak, co by nám řekl Pivoňka? Kamenné zdivo,“ zahřímal Homolka, když si prohlížel svůj učitelský zápisník. Pivoňka šel poslušně na pranýř a spustil. Po chvilce neměl co říci, a proto Homolka hned reagoval: „To je všechno, co jste nastudoval? To je velice skrovné… Kyklopské zdivo.“ Nic nebylo, Homolka tedy dává další otázku, což je cihelné zdivo. Pivoňka mluví a po chvíli neví jisté souvislosti s běhounovou a vazákovou vrstvou. Učitel tedy odpověď hledal v lavicích a konkrétně u Kozelky. Ten však neposlouchal otázku, a proto byl odměněn koulí v učitelském zápisníku. Homolka navnaděn, že nachytá dalšího, si vybral Bašeho. Ten však začal mluvit k věci. Tak se Homolka vrátil k objektu u tabule, Pivoňkovi a chtěl po něm rozdíl mezi křížovou a polokřížovou vazbou. Výsledek zkoušení jest pětka.  Další pán na holení u tabule je Kolouch. „Tak něco k tomu ukončování cihel… něco si připrav,“ pravil vyučující. Kolouch tedy nejprve kreslí ukončování zdi tloušťky 30 cm, pak 45 a 60 cm. Mezi tím Homolka přemýšlí, do koho by rýpl, tu si vzpomene na Úhořovu omluvu: „Úhoři, já bych vám doporučoval doplnit látku, abyste se příště nemusel omlouvat.“ Úhoř: „Ale já…“ Homolka ho však nenechá dosmlouvat: „A příště nevyrušovat!“ Kolouch mezitím stále kreslí na tabuli, špatně, což vybudilo vyučujícího k reakci: „ A dost! A dost!“ Kolouch se ospravedlňuje: „Já se spletl.“ „Jenže vy se pletete pořád,“ konstatuje Homolka a dává mu další šanci: „Řádkové zdivo.“ Zvoní. „Totéž, opět nepřipraven, pět,“ ukončil vyučující zkoušení.

O přestávce odchází Pažout na olympiádu z anglického jazyka a my ostatní čekáme na druhou hodinu plnou pana učitele Homolky. Když přišel, neopustil si svoji obvyklou řeč ke zkoušení, k učení a připravenosti. Pak píšeme Homolkův diktát z učebnice o modulové vložce a rozměrech prvků a výrobků a kreslili k tomu sadu příslušných obrázků.

O přestávce přišel třídní a měl proslov o tom, abychom se učili a nezlobili a byli zdraví.

KONSTRUKČNÍ CVIČENÍ

Máme suplování, kterého se ujal učitel na praxi Toufar. Tedy neujal, po třech minutách odešel. Gajdošík začal zpívat: „Když vykouknu z okna ven…“ Úhoř na to rozhořčeně, že ho někdo vyrušuje při kreslení: „Prosím tě, Gajdošíku… Když vykouknu…“ Gajdošík, aby zaplašil nudu, začal si hrát s pásem samolepicích papírů. Prý, že je podleze a dal jeden konec držet Krásenské a druhý Horáčkovi. Ti byli z toho tak konsternovaní, že se nezmohli na odpor.  „Kreslíte, kreslíte?“ nakoukl do třídy Toufar a zase zmizel v útrobách školy.  Pak zase přišel a odešel, přišel, odešel… Druhou hodinu supluje fyzikář Choroš, který se ničím nenechal rušit při čtení novin.

FYZIKA

Choroš vešel, předpisově zapsal a otevřel si sbírku příkladů z fyziky a monotónně začal diktovat první příklad: „Auto o hmotnosti 4,5 t jede rychlostí 72 km h^-1, zastaví za 5 s. Jak velká je brzdící síla?“ A počítá se a následuje další: „ Z děla o hmotnosti 500 kg byl vystřelen náboj o hmotnosti 2 kg rychlostí 600 m s^-1. Jaká je rychlost zpětného rázu děla?“ A tak to pokračuje až do zvonění.

DĚJEPIS

„Sedněte si, prosím,“ pronesl učitel Mašát. Asi tří se omlouvali, že kvůli pokročilé skleróze zapomněli sešity. „Janáčková. Docela hezké jméno, že?“ řekl vyučující. Janáčková tedy vstala a šla k tabuli. Tam učitele seznamovala s kmeny v České kotlině. Učitel se táže na Heiloty, Cyrila a Konstantina, Sáma. „Co to je advent?“ ptá se Mašát, což dle tématu znamená poslední otázku. A už je tu dnešní látka, Mašát medituje nad knížetem Václavem (+ 935) a Boleslavem, dále nad založením biskupství v Praze 973. „Literární ukázka: Ibrahím ibr. Jakub: Zprávy o západních Slovanech (965 - 966),“ jsme si museli napsat do sešitu. Hned na to Vašák zmíněnou ukázku čte a dle něho důležitá fakta ukazuje na mapě. Po dočtení nad tím medituje, až se dostane k oznámení, že nějací prváci psali písemku z češtiny hned první den školního roku. „My taky,“ řveme sborem. Písemka byla na téma „Čím chci být, až vyrostu“. Kolega Novák to měl hotové během jedné minuty a odevzdal. Stálo tam: „Chci být zvěrolékařem. Odmala jsem byl vychováván mezi dobytkem.“ Třída se smála a spolužáci strkali do Nováka.

O přestávce sportovci Pivoňka s Čutkou hráli házenou s mokrou houbou, nakonec zmizeli ven na polední přestávku, podlaha už byla nápadně mokrá, tak aby do chemie uschla.

CHEMIE

Úhoř se Hornickému omlouval, že minulou hodinu byl nepřítomen, kdyby to jako nevěděl. Od písemky mu to stejně nepomohlo, byla z reakcí. Učitel při pochodování třídou pronesl: „Zatím jsem se nesnížil k tomu, abych po vás kontroloval skupinu.“ Dobře, jsme všichni A. Dnešní látka byla o kyslíku, ozónu a oxidech prudivých.

MLUVNICE

„Neupadnete, kolego, když se postavíte rovně?“ otázal se učitel Pilný studenta Pažouta, když zapisoval do třídnice. Byl totiž silně opřený o lavici. Dnešní hodina je zasvěcena pokračování představování našich bydlišť. Byl vyvolán Smutný, ale neměl napsanou osnovu. Dále šel Válek. Musíme zase upozorňovat na jeho chyby: „Často říkal no a…“ řekl někdo. „A také co,“ přidal se Kolouch se svou troškou do mlýna. Vágner skončil s trojkou. „Věro,“ vyvolal Pilař dalšího jedince. „Nééé,“ dostalo se mu v odpověď, ale smůla, musela jít na pranýř. Mluvila o Brodu. Vznikl asi koncem 12. století… Nakonec je lynčována spolužáky za chyby, dostala 2.  „Pro dnešek vše. Tak Ondro, kde jsme skončili?“ konečně to uťal Pilný. Krebs nemeškal a opověděl: „Slovotvorní činitelé.“ Vyučující se tedy ptá co to je, protože ač učitel, patrně to neví. Posléze se dostal k aktivitě dne a kreslí na tabuli sinusoidu, jak aktivita během dne klesá a stoupá. „Jazykové styly podle funkcí,“ píšeme si do sešitu, pokud ho vlastníme, nadpis. Hned na to si píšeme styly jako styl prostě sdělovací, styl odborný, publicistický, umělecký a nějak nad tím meditujeme a ještě se mluví o slohových pracích. No potěš koště.