Tělocvik je nultou hodinu,
takže někteří kvůli spojům z domova musí čekat před školou i dlouho před
sedmou. Je zima a zamčeno, nakonec se školník smiluje a školu odemyká dříve a
vpouští účastníky tělocviku dovnitř.
TĚLOCVIK
Na pořadu hodiny je zase
gymnastika. Na zaprášených žíněnkách se pokoušíme nepovalovat, ale dělat
svíčku, jízdu na kole, také zkoušíme sestavu, která musí obsahovat všechny
naučené cviky. Pak tělocvikář ještě organizoval běhy napříč tělocvičnou a po
nástupu jednotky konečně šlus.
POZEMNÍ STAVITELSTVÍ
Homolka nabubřele vešel do
třídy a zrak mu utkvěl na tabuli stojícím včerejším datu 27. 11. Protože rád prudí, afektovaně na tento text
zaklepal. „Dále,“ ozvalo se z vedlejší třídy. Ne, to byla jen vtipná
vsuvka. A ještě Homolka dodal: „Služba nám chrápe.“ Janáčková
s Plutnarovou raději ani nedutaly. Pak se Maďar omluvil, že zapomněl
sešit, Homolkovi blýsklo pomstychtivě v oku a Úhoř se omluvil, že byl
minulou hodinu nepřítomen. „Tak, co by nám řekl Pivoňka? Kamenné zdivo,“
zahřímal Homolka, když si prohlížel svůj učitelský zápisník. Pivoňka šel
poslušně na pranýř a spustil. Po chvilce neměl co říci, a proto Homolka hned
reagoval: „To je všechno, co jste nastudoval? To je velice skrovné… Kyklopské
zdivo.“ Nic nebylo, Homolka tedy dává další otázku, což je cihelné zdivo.
Pivoňka mluví a po chvíli neví jisté souvislosti s běhounovou a vazákovou
vrstvou. Učitel tedy odpověď hledal v lavicích a konkrétně u Kozelky. Ten
však neposlouchal otázku, a proto byl odměněn koulí v učitelském
zápisníku. Homolka navnaděn, že nachytá dalšího, si vybral Bašeho. Ten však
začal mluvit k věci. Tak se Homolka vrátil k objektu u tabule,
Pivoňkovi a chtěl po něm rozdíl mezi křížovou a polokřížovou vazbou. Výsledek
zkoušení jest pětka. Další pán na holení
u tabule je Kolouch. „Tak něco k tomu ukončování cihel… něco si připrav,“
pravil vyučující. Kolouch tedy nejprve kreslí ukončování zdi tloušťky 30 cm , pak 45 a 60 cm . Mezi tím Homolka
přemýšlí, do koho by rýpl, tu si vzpomene na Úhořovu omluvu: „Úhoři, já bych
vám doporučoval doplnit látku, abyste se příště nemusel omlouvat.“ Úhoř: „Ale
já…“ Homolka ho však nenechá dosmlouvat: „A příště nevyrušovat!“ Kolouch mezitím
stále kreslí na tabuli, špatně, což vybudilo vyučujícího k reakci: „ A dost!
A dost!“ Kolouch se ospravedlňuje: „Já se spletl.“ „Jenže vy se pletete pořád,“
konstatuje Homolka a dává mu další šanci: „Řádkové zdivo.“ Zvoní. „Totéž, opět
nepřipraven, pět,“ ukončil vyučující zkoušení.
O přestávce odchází Pažout na
olympiádu z anglického jazyka a my ostatní čekáme na druhou hodinu plnou
pana učitele Homolky. Když přišel, neopustil si svoji obvyklou řeč ke zkoušení,
k učení a připravenosti. Pak píšeme Homolkův diktát z učebnice o
modulové vložce a rozměrech prvků a výrobků a kreslili k tomu sadu
příslušných obrázků.
O přestávce přišel třídní a
měl proslov o tom, abychom se učili a nezlobili a byli zdraví.
KONSTRUKČNÍ CVIČENÍ
Máme suplování, kterého se
ujal učitel na praxi Toufar. Tedy neujal, po třech minutách odešel. Gajdošík
začal zpívat: „Když vykouknu z okna ven…“ Úhoř na to rozhořčeně, že ho
někdo vyrušuje při kreslení: „Prosím tě, Gajdošíku… Když vykouknu…“ Gajdošík,
aby zaplašil nudu, začal si hrát s pásem samolepicích papírů. Prý, že je
podleze a dal jeden konec držet Krásenské a druhý Horáčkovi. Ti byli
z toho tak konsternovaní, že se nezmohli na odpor. „Kreslíte, kreslíte?“ nakoukl do třídy Toufar
a zase zmizel v útrobách školy. Pak
zase přišel a odešel, přišel, odešel… Druhou hodinu supluje fyzikář Choroš,
který se ničím nenechal rušit při čtení novin.
FYZIKA
Choroš vešel, předpisově
zapsal a otevřel si sbírku příkladů z fyziky a monotónně začal diktovat
první příklad: „Auto o hmotnosti 4,5 t jede rychlostí 72 km h-1, zastaví
za 5 s. Jak velká je brzdící síla?“ A počítá se a následuje další: „
Z děla o hmotnosti 500
kg byl vystřelen náboj o hmotnosti 2 kg rychlostí 600 m s-1. Jaká je
rychlost zpětného rázu děla?“ A tak to pokračuje až do zvonění.
DĚJEPIS
„Sedněte si, prosím,“ pronesl
učitel Mašát. Asi tří se omlouvali, že kvůli pokročilé skleróze zapomněli
sešity. „Janáčková. Docela hezké jméno, že?“ řekl vyučující. Janáčková tedy vstala
a šla k tabuli. Tam učitele seznamovala s kmeny v České kotlině.
Učitel se táže na Heiloty, Cyrila a Konstantina, Sáma. „Co to je advent?“ ptá
se Mašát, což dle tématu znamená poslední otázku. A už je tu dnešní látka,
Mašát medituje nad knížetem Václavem (+ 935) a Boleslavem, dále nad založením
biskupství v Praze 973. „Literární ukázka: Ibrahím ibr. Jakub: Zprávy o
západních Slovanech (965 - 966),“ jsme si museli napsat do sešitu. Hned na to
Vašák zmíněnou ukázku čte a dle něho důležitá fakta ukazuje na mapě. Po dočtení
nad tím medituje, až se dostane k oznámení, že nějací prváci psali písemku
z češtiny hned první den školního roku. „My taky,“ řveme sborem. Písemka
byla na téma „Čím chci být, až vyrostu“. Kolega Novák to měl hotové během jedné
minuty a odevzdal. Stálo tam: „Chci být zvěrolékařem. Odmala jsem byl
vychováván mezi dobytkem.“ Třída se smála a spolužáci strkali do Nováka.
O přestávce sportovci Pivoňka
s Čutkou hráli házenou s mokrou houbou, nakonec zmizeli ven na
polední přestávku, podlaha už byla nápadně mokrá, tak aby do chemie uschla.
CHEMIE
Úhoř se Hornickému omlouval, že
minulou hodinu byl nepřítomen, kdyby to jako nevěděl. Od písemky mu to stejně
nepomohlo, byla z reakcí. Učitel při pochodování třídou pronesl: „Zatím
jsem se nesnížil k tomu, abych po vás kontroloval skupinu.“ Dobře, jsme
všichni A. Dnešní látka byla o kyslíku, ozónu a oxidech prudivých.
MLUVNICE
„Neupadnete, kolego, když se
postavíte rovně?“ otázal se učitel Pilný studenta Pažouta, když zapisoval do
třídnice. Byl totiž silně opřený o lavici. Dnešní hodina je zasvěcena
pokračování představování našich bydlišť. Byl vyvolán Smutný, ale neměl napsanou
osnovu. Dále šel Válek. Musíme zase upozorňovat na jeho chyby: „Často říkal no
a…“ řekl někdo. „A také co,“ přidal se Kolouch se svou troškou do mlýna. Vágner
skončil s trojkou. „Věro,“ vyvolal Pilař dalšího jedince. „Nééé,“ dostalo
se mu v odpověď, ale smůla, musela jít na pranýř. Mluvila o Brodu. Vznikl
asi koncem 12. století… Nakonec je lynčována spolužáky za chyby, dostala 2. „Pro dnešek vše. Tak Ondro, kde jsme skončili?“
konečně to uťal Pilný. Krebs nemeškal a opověděl: „Slovotvorní činitelé.“
Vyučující se tedy ptá co to je, protože ač učitel, patrně to neví. Posléze se
dostal k aktivitě dne a kreslí na tabuli sinusoidu, jak aktivita během dne
klesá a stoupá. „Jazykové styly podle funkcí,“ píšeme si do sešitu, pokud ho
vlastníme, nadpis. Hned na to si píšeme styly jako styl prostě sdělovací, styl
odborný, publicistický, umělecký a nějak nad tím meditujeme a ještě se mluví o
slohových pracích. No potěš koště.
Žádné komentáře:
Okomentovat