23. 11. ČTVRTEK

ODBORNÉ KRESLENÍ

Svobodová ani nestačí zapsat do třídnice a Gajdošík se hlásí , že chce vybrat obrázky reklamních nápisů, které jsme dělali doma. „Ty to chceš vidět, viď?“ došla Svobodové Gajdošíkova snaživost. Dnes malujeme, respektive píšeme písmo na milimetrový papír. Dnes chybí žáci Holík a  Úhoř. Úhoř je udatný bojovník a v jednom boji vyhrál otřes mozku, což je důvod jeho áčka. Mezitím Svobodová známkuje reklamní nápisy a my píšem a píšem až do úplného vyčerpání. Vyčerpání nás, papírů i tužek. Po zvonění vyčerpání toto pominulo. Gajdošík si sedl za katedru, hrabe se v oznámkovaných výkresech a hlásí známky: „Jim Bean jedna, Telegom jedna… Tady není fakt nic pěknýho. Jenom asi to, co napsala ona: Málo výrazné.“ Po zvonění přišla Svobodová na druhou hodinu a chce, abychom si rozdali nápisy. Hujer Gajdošík se hned hlásí. „Ty seš takový aktivní rozdávač,“ odpověděla mu. Pančelka Svobodová je děvče šikovné a ke konci hodiny ještě stihla oznámkovat i dnešní práce.

STAVEBNÍ MATERIÁLY

Učitel Zajíček vešel s výrazem ve tváři svědčícím o dvouhodinovce plné výkladu. Zajíček otevřel ústa a současně se otevřely dveře do třídy. Ne nebyl to žádný nadpozemský jev. Byl to omyl angličtinářky. Konečně Zajíček spustil, na programu je dřevo, dřevo a zase dřevo. Začal mluvit o dřevě, o borovici a hudebních nástrojích. Zajímá se kdo z nás hrá na dřevěný strunový hudební nástroj. Nehraje nikdo. Ať už doopravdy nebo pro jistotu, aby nemusel Zajíčkovi líčit své dojmy a souznění se dřevem. Počkat, někdo se ozval: „Táta.“ Aspoň něco pro Zajíčka, může reagovat: „Můj táta taky hrál na křídlovku.“ A nyní výklad konečně začíná nabírat grády. Zajíček říká, že je v ČR mizerná politika, proč se prodávají stromy a proč to se dřevem není ideální. Cena oceli stoupla 12 krát až 25 krát. Za deset bude cena dřeva stejná a bude vzácnější. To znamená, že se u nás se dřevem plýtvá. To je realita. Zajíček říká, že je zde špatný průmysl a že foukaj větry ze západu. Průmysl způsobuje kyselost ovzduší a dřevo nestačí růst zdravě, a tak se vápní. To je realita.  Máme šetřit dřevem. Dřevo se někde nahrazuje sádrokartonem, který není Zajíčkův přítel. Objem výroby pryskyřice závisí na slunci: málo slunce = málo pryskyřice. Modřín je dražší než borovice, ale borovice je odolnější. Dřevo si máme vybírat z jižní strany u kraje lesa, kde je hodně slunce. Čutka se hlásí a táže se, jaký je rozdíl mezi jádrovým a bělovým dřevem, že je jedno tmavší a jedno světlejší. „A víš proč?“ zajímal se Zajíček. To Čutka, který si musel při otázce stopnout, nevěděl, ale spustil se pant Gajdošíkovi. „Vyměňte se,“ nařídil honem Zajíček. Gajdošík si tedy stoupl a Čutka sedl. Po uspokojení jakýmisi odpověďmi, začal mluvit Zajíček o lesích a jejich inventuře. Říká, že ve Ždírci na pile spotřebují 800 kubíku dřeva za směnu, ta je osmihodinová a směny jsou tři. Bukvice bobtná a roste. Kdysi se používala k trhání skály. Když navlhne, dokáže strhnout atiku ze střechy. Zákon nařizuje, že se dřevo smí kácet v určité době. V zimě. Vlhkost dřeva je 40 % až 180 %. Učitel se ptá, kolik stojí dřevo? Odpověděl sám, že za kubík zaplatíme 400 Kč nebo také 50 000 Kč. Pak kreslí na tabuli a říká, že suk je vada a vlnitost také. Teď mluví o plísních a houbách na dřevě, mj. o dřevomorce domácí. Má se vše spálit a už tam dřevo nedávat. Topol je dobrý filtr ovzduší a zvoní. Zajíček překvapen, že musí končit. Ptáme se ho ještě na písemky, ale on takticky neslyší.

O přestávce Pivoňka s Kočkou zahájili sportovní den. Navzájem si rozhazovali věci a kdo podá vyšší výkon. Pak se i svou troškou do mlýna zapojil Pohan. Nahazoval Pivoňkovi křídy a ten je odpaloval třídní knihou. Po jednom úderu mu v ruce zůstaly jen zelené plastové desky  a papírový obsah letěl, až přiletěl na Krebse.

STAVEBNÍ MATERIÁLY POHLEDEM ŽÁKA MAREŠE

Zajíček začal mluvit o dřevě a říká, že je v ČR mizerná politika. Proč se prodávají stromy a proč se dřevem to u nás není ideální. Cena oceli stoupla 12 – 25 x. Za 10 let bude cena dřeva stejná a bude vzácnější. Tím vysvětlil, že se u nás se dřevem plýtvá. Taky řekl, že je zde špatný průmysl a že foukaj větry ze západu. Průmysl způsobuje okyselost ovzduší a dřevo nestačí růst zdravě. To je realita. Máme šetřit dřevem. V konstrukcích se dřevo nahrazuje sádrokartonem a ocelové profily. Máme ještě dřeva tvrdá (listnatá). Dělíme na stavební borovice truhlářské a konstrukční (nosné). Objem výroby pryskyřice závisí na slunci (málo slunce – málo pryskyřice). Modřín dražší než borovice. Odolnější borovice. Dřevo si budeme vybírat z jižní strany u kraje v lese, kde je hodně slunce.

O přestávce se na mě Bareše dívala slečna Krásenská a usmívala se. Taky sem viděl usmívat se slečnu Černou, krásné pohledy. Dívaly se také na Gajdošíka.

Bukvice bobtná a vlhne. Dřív se ho používalo ke kácení skály. Dokázala by strhnout atiku na střeše. Zákon nařizuje, že se dřevo smí kácet v určitém věku. Za socializmu se taky kradlo (1985). Vlhkost dřeva je 30% - 50% - 180%. Zeptal se nás, kolik stojí dřevo? Řekl, že za kubík zaplatíme 400 Kč nebo taky 50 000 Kč. A Gajdošík si říkal, že je to malý rozdíl. Skoro celou hodinu kecali Pohan s Matáskem a Čutka spal. Taky si Gajdošík hrál s propiskou. Za chvíli Janeček zase kreslil něco na tabuli. Mareš si povídal s Gajdošíkem. Janáčková má hezkou podprsenku a ještě hezčí obsah. Gajdošík zase něco kecal a Krásenská se na něj podívala a usmála se, KPohan s Marešem se taky smáli. Čapek unavenej. Zajíček pořád mluvil o dřevě a říkal, že suk je vada. Zase kreslil na tabuli. Vlnitost dřeva je taky vada + štěpitost. Mareš zase chvíli poslouchal walkmana. Gajdošík si hraje s hodinkami. Horáček je hodný. Molák se ani nehne. Baše smutnej a unavenej => spí. Kozelka se dívá slečně Klrásenské na její lačná ňadra. Kozelka se houpe na židli. Válek něco gumuje. Je 11:15 hodin. Zajíček pořád něco kecá o dřevomorce domácí. Dřevomorka domácí je škůdce => spálit a zbourat a dřevo už nedávat. Zajíček ukázal na prkno na zdi ve třídě a každej si začal šahat na prkno a Čutku to ňák vzalo. Zajíček se směje. Má propisku v kapse. A kravata na krku. Gajdošík řek, že už na to přišel a Zajíček řekl, že to nemá číst z knížky. Gajdošík to pochopil. Mareš je unavenej, zavírá oči,… spí. Už se probudil. Pažout je tlustej. Kozelka něco hledá v lavici. Kouše si vlasy, strká si je do huby. Vosahává si je. Asi mu chutnaj. Čutka si krknul. Je 11:24. Mareš blbě čumí. Čutka s Marešem se tlemí a otravujou. Nemůžu psát. Je 11:27. Čutka kecá s Marešem. A Matásek s Pohanem. Pohan se otočil a kecal s Marešem a s Čutkou. Válek otravuje s Peivoňkou. Jaknáčková má pořád pěknou podprsenku. Válek 20 minut gumoval. Topol je mimořádně kvalitní filtr ovzduší. Poslední lavice pořád otravujou (Čutka, Mareš, Gajdošík). Moclák je hodný. Kozelka usíná. Krolouch taky. Je 11:32. Za tři minuty zvoní. Čautka říká: „Zajíček je horší než uspávač hadů.“ Mareš se směje. Čapek ne. Janeček napomenul Křesťana. Po zvonění se všichni ptali na písemky.

NĚMČINA

Nekonečný příběh stěhovacích zmatků pokračuje. Část němčinářů se nastěhovala do dělicí učebny a část do jazykové. Učitelku Slepičkovou z toho zase málem kleplo, ale ustála to a dostala nás všechny do jazykové učebny zařízené zeleným nábytkem.  Po rutinních nezbytnostech jako vyplňování a odnášení třídnice angličtinářům se Slepičková vrhla na svoji nejoblíbenější činnost, ke které využila Plutnarovou. Šlo o zkoušecí akt. Pod jejím vlivem chuděra Plutnarová pletla členy, tak vyfasovala dvojku. Také stihla zkontrolovat domácí úkoly za doprovodu svého zápisníčku. Kdo neměl, měl u ní černý puntík. Konečně se vrháme na právoplatnou výuku, procvičujeme výslovnost CH a přízvuku. Gajdošík to bere velmi vážně, tedy dle jeho měřítek a Slepičková celá rozladěná mu povídá, že rozhazuje celou třídu a ruší. Typischer Gajdošík. Učitelka s jistou obezřetností před Gajdošíkem začala posléze probírat předložky se třetím pádem, ale Gajdošík se nedal.

POZEMNÍ STAVITELSTVÍ

Do naší třídy se dostavil student ze 4.C s depeší o přestěhování do jejich třídy. Už zase?  Laskavě se zvedáme a přesouváme svá zatuhlá těla. Jistá lavice byla opět umístěna vzadu u zdi a Čutka s Marešem na svém místě bezradně postávali  a v hlavách jim to evidentně šrotovalo co to šlo: „Máme tu celou hodinu stát, nebo si jít sednout ke zdi? Nechce se nám to totiž přenášet.“ Gajdošík, jejich osobní rádce, slovy učitele pravil: „Když bude lavice ve sklepě, tak vy se odstěhujete do sklepa, ne?“ Tedy hoši pochopili a lavici si odnesli na své místo dle zasedacího pořádku. Když přišel Homolka, začal diktovat prefabrikované sloupy a rozměrovou koordinaci. Tedy vše bylo v pořádku.

MATEMATIKA

Učitelka radostí jen překypovala. Naší třídnici opět někdo neznámý odnesl do sborovny, přestože máme odpolední vyučování. Asi Homolka. Mácha tedy jako služba vystartoval a v okamžiku je třídnice před Borovičkovou na stole. Vyučující po zapsání se spokojeným výrazem ve tváři začíná probírat lineární rovnice o jedné neznámé. Na souboj s rovnicí 3(x-2)-5(3-x)=(1-x)+(3x-5) vyzývá Moláka  a posléze se konají další souboje tabule vs. student.

CHEMIE

Gajdošík se nám rozhodl čekání na učitele KHornického zpříjemnit kulturní vložkou. Sedl si za katedru a předváděl učitele. Už ho to omrzelo, proto nyní jezdí s Dvořákem na učitelské židli, která má kolečka. Po chvíli si Dvořák jde sednout na své místo. Dosedá na židli a najednou je na zemi. Židle to totiž nepřežila, rozpadla se vejpůl na dvě části a Dvořák se  na zemi plácá mezi nimi. Nastal hurónská smích, který je k nezastavení. Každý se musí smát a do této třídní nálady přichází učitel. Dvořák neváhá  okamžitě se ptá, zda může židli odnést k panu školníkovi. Učitel ho pustil. Dvořák je mazaný, protože takto se vyhnul prvnímu výběru adepta na zkoušení. Hornický tedy vybral Čutku a ptá se ho na princip elektrolýzy. Čautka mu oznámil, že se nepřipravoval, tak Hornický řekl: „Dobře, za pět.“ Nyní je vyvolána slečna Korbelová na zmíněnou elektrolýzu. Jenže Hornickému se něco nelíbí, a proto povídá Dvořákovi v první lavici: „Otočte se a sledujte tabuli.“ „Mám zvednout tabuli?“ otáže se ho okamžitě Dvořák. Hornický lehce naštvaně odvětí: „Né, otočit se. Já vás odsud vyhodím.“ Korbelová si odchází sednout s dvojkou a Hornický oznamuje: „Další pán na holení. Pan Kolouch.“ Ten dostává za úkol tuto reakci: chroman draselný reaguje s dusičnanem olovnatým a vzniká žlutooranžová sraženina. Nakonec je Kolouch posazen předčasně kvůli kyselině chromové a Hornický chce dobrovolníka na dokončení. Přihlásil se Válek. Po dokončení rovnice přišel na řadu výklad látky o vodíku. Učitel předvádí reakci HCl se Zn, pak to zapaluje a my máme vidět, že vodík shořel na vodu. Ještě předvádí rozklad H₂O₂.

CHEMIE POHLEDEM ŽÁKA MAREŠE

Už po zvonění, asi tak 1 – 2 minuty tady Gajdošík s Dvořákem jezdili se židlí. Dvořák si šel sednout a … židle nevydržela, hned ležel na zemi. Všichni jsme se smáli. Gajdošík vysmátej a vožralej. Když přišel Horničák, byl řev, a tak začal vyvolávat. 1. šel na řadu mistr Čutka, nechtěl se ztrapňovat, tak dostal za 5. Pak šla Krorbelová, nechtěla se ztrapňovat, tak začala mluvit a dostala za 2.

22. 11. STŘEDA

STAVEBNÍ MATERIÁLY

Zajíček se evidentně na nás těší, je navnaděn vidinou svého výkecu. Ale co to? V půlce cesty ke svému místu jsa rozhozen, žádá službu. Stránský a Mácha P. se zvedli a jdou svému osudu vstříc.  Naštěstí mají jen posunout učitelskou židli na správnou pozici a zvednout houbu z podlahy zhotovené z PVC. Zajíček škrábaje do třídnice praví: „Tak, kdo nám poví něco ze získaných informací. Maďar!“ Maďar rozhořčeně na to: „Já už jsem ale byl.“ „To ale nevadí, klidně můžeš být pětkrát,“ odpálkoval ho pan učitel a zadal mu na tabuli si připravit cihlářské výrobky.  Ještě vyvolal Stránského a ten se rozhovořil o žáruvzdorných stavivech. Jenže jeho přednes stále něco rušilo, Zajíček se zamračil, nasměroval uši a za trest postavil kecálka Holíka. Při poslechu zkoušených se občas otočil stojícího Holíka: „ To je pohoda viď? Nikdo tě nevyrušuje.“ Janeček si chce užít s Maďarem, ale Stránského také ještě nechce propusti, a tak mu zadal přípravu výrobků z póroviny. Nyní se Zajíček pouští do Maďarem vytvořeného přehledu cihel. A co to tu není, nachází se tam i slovo křídlovka. Zajíček: „Co to je křídlovka? To je hudební nástroj, ne?“ Maďar to honem jako nenápadně smazal. Snad má učitel krátkodobou paměť, navíc jak tvrdí, je na škole služebně nejstarší… Maďar se z důvodu pokračování zkoušení ústně rozhodl přemístit blíže k učitelské autoritě. Jenže při cestě dostal záchvat kašle, což Zajíček nechtěl rozdýchat: „Buď tam, buď tam! Nevím, proč bys měl tady na mě chrchlat.“ Jedna z otázek zněla: „Co je to režné zdivo?“ Maďar nevěděl, tak Zajíček zabrousil do zoufalců v lavicích, ať si také užijí. Nejdříve, Černé, pak Krásenské, Obrtlíkové, Korbelové. Zjevně vyhlásil dívčí válku. A vyhrál, holky nevěděly, dostaly trest potupného stání. Když Zajíček obrátil zrak na svého miláčka Maďara, Černá se pokusila sednout. Zajíček má však oči všude a byla upozorněna, že si není vědom, že by to dovolil. Protože stále se mu nedostalo odpovědi a Holík už měl ze stání pěkně tvarované křečové žíly, řekl mu: „Holíku, když to budeš vědět, můžeš si sednout.“ Nevěděl. JZajíček si však zakládá na reputaci džentlmena, v jeho hodinách a v jeho třídě dámy nemívají ani službu pravil: „Dámy sednout.“ A Holík stál dál sám jako strašák na poli.  Teď se Zajíček pustil do Stránského zápisu póroviny a zaujalo ho slovo „kachličky“. Otázal se, co to je? Stránský nevěřícně, že učitel stavebních materiálů neví oč jde, mu to začal vysvětlovat. Povídal, že to mají doma na zdech v koupelně. Zajíček se teď na oplátku pustil do poučování Stránského. Prý to jsou kachle, ale ty se používají na kamna, na zeď koupelny by to bylo složité, musí se to drátovat a to, co myslí, jsou obkladačky. A nezapomněl dodat, že doma můžou mít obklady i ze zlatých mincí, ale on chce to, co se běžně používá v pozemním stavitelství. Ještě se ho zeptal na šamot a dal mu dvojku. Stránský za to poděkoval. Zajíčka to napružilo: „Neděkuj, nebo si budu myslet, že jsem ti dal moc pěknou známku. Když děkuješ, tak děkuj i za pětku. To ale nikdo nedělá a navíc by to vypadalo provokativně.“ Ještě se pustil do Maďara, nakonec ho však nechal se známkou 3/ 4. Konečně se Zajíček pustil do výuky a diktuje kameninu. Holík si dál stojí jak maják a nechá si na něj šplouchat šum třídy. Zajíček mu řekl, že když se píše, tak si má sednout. Holík mu za to poděkoval, jeho křečáky jistě taktéž. Což byl signál pro Zajíčka: „Neděkuj, vypadá to provokativně.“ A protože JZajíčka na rozdíl od žákovské havěti zvonek neruší, diktoval i o přestávce.

LITERATURA

Čutka na příkaz pána učitelského video přinesl a zkouší ho zapojit. Těšíme se, že kulturní zážitek dnešní hodina na nás zanechá. Přišel Pilný a suše řekl, ať zhasneme a roztáhneme žaluzie. Pak kolega Dvořák dostal místo nedorostlého Čutky za úkol zapojit video pomocí kabelové techniky. Ale je na tom stejně nedorostle jako Čautka. Tak jim to šel nakonec natřít Mácha P. Všichni tři svorně tvrdili, že to tam nejde. Pilný jim poradil, že to patrně bude druhý konec. Dvořák se brání, že to tam druhým koncem dával. Pilný mu odsekne: „Vy jste se asi nikdy nespletl.“Nakonec to zvládli, hrdinové. A protože televizní přijímač byl natočený pánu Bohu do oken, ostatní, protože neviděli na obrazovku, na ty tři maníky, co to měli na starosti křičeli: „Natoč to, natoč to…“ a nakonec nejhlasitější Pivoňka to doplnil pravděpodobně svým nejmilejším pořadem: „NATOČTO!“  To už bylo na Pilného příliš, ale nedal to typicky najevo, a začal vyprávět o gotické literatuře a pustil záznam z videokazety.  Díváme se a spíme. Jo, mihl se tam Karlův most. Spíme. Najednou se Pilný ptá: „Co podstatného jsme zachytili? ... Filipe?“ Ono to už skončilo, jo? Pilný se ptá i dalších studentů. Zvoní! Naštěstí. „Služba odnese video,“ stačí ještě dodat Pilný

.

O přestávce přišel tříďas Cejnek a řešil omluvenky. Až odešel, nastal nezřízený čas mastičů karet s Grajdošíkem v čele.

FYZIKA

Až na vyrušení třídního učitele, který urgentně neodkladně potřeboval třídní knihu, velmi nezáživná hodina plná nudných příkladů a učitelova brumlání.

O přestávce se opět mastily karty. Právě přiševší třídní s nezbytnou třídnicí v končetině horní nám oznámil, že každý si na nás stěžuje a že jsme drzí. Prosím? Pak Cejnek do třídnice napsal službu Stránského a Máchu P. Je to na přání Zajíčka, neboť s jejich dnešním výkonem o své hodině byl těžce nespokojen a poreferoval o tom našemu třídnímu. Tu si všiml, že jedna čtyřka provozuje hazard, tedy hraje karty. Oznámil , že se to nesmí, jemu to je jedno, ale vedení školy je proti. A odešel.

MATEMATIKA

„Dobrý den, paní Obrtlíková,“ zdraví Gajdošík spolužačku, která přišla sice po zvonění, ale ještě to stihla před příchodem učitelky Borovičkové. Ta na nic nečekala a pustila se na tabuli do abstraktního umění. Je opravdu zajímavé. Aha, není to abstraktní umění, ale graf funkce y=|x-1|+|x|. Když usoudila, že dostatečně předvedla, co po nás chce, šel k tabuli statný jinoch Mareš a vyfasoval funkci y=|x-2|+|x-3| Po něm následovali další vyvolení na porážku. Najednou však tento pořádek byl přerušen zadáním funkce všem a odchodem vyučující z místnosti. Všichni zuřivě počítají, div se nepřetrhnou. A jsme zase vyrušení, tentokrát příchodem vyučující a otázkou: „Kdo je tady předseda třídy?“ „Gajdošík!“ zněla odpověď. „Já ne,“ reagoval okamžitě Grajdošík a měl pravdu. Na to však Borovičková nebrala ohled, napsala zadání abstraktních uměleckých děl na tabuli, sbalila si saky paky a odešla s vysvětlením, že o tom soudruh ředitel ví. Gajdošík neváhal, a jako určený předseda se pustil do hraní karet. Jenže ho při tom něco rušilo a chtěl dostát svým povinnostem, občas pronesl: „Děti, ticho.“ Autority zřejmě moc nepobral, poněvadž očekávaný efekt se nedostavil. Zvoní. „Tak už můžete hlučet, děti,“ povolil nám Gajdošík.

VÝPOČETNÍ TECHNIKA

Zprvu, jako vždy čekáme na chodbě, až se dostaví učitel Homolka a laskavě nás vpustí do učebny počítačové. Stále čekáme. Ha, už jde. Už odemyká, pouští elektrický proud, vcházíme a sedáme si na naše fleky k exkluzívním počítačům Macintosh LC. Celá sestava se skládá samozřejmě z počítače, z monitoru s mikrofonem, klávesnice a myši s jedním tlačítkem. Zapínáme postupně jednotlivé stanice, nejdříve monitor, posléze bednu. A protože mají všechny počítače vybité baterie, musíme pokaždé nastavovat konfiguraci. Když musíš, tak musíš. Prostě musíme mít jinak barevné pozadí, nastavený čas, datum. Musíme, pan Homolka se dívá. Až to máme, posloucháme příkazy vyučujícího, otevíráme program pro kancelářskou práci Claris Works, typ databáze a plníme úkoly dle zadání, tedy nějaký formulář a štítky. Homolka vykonává vlastní a s námi nesouvisející činnost. Zvoní.

Jeden spolužák se už tak nemohl dočkat domova alias restauračního zařízení, k čemuž potřeboval venkovní obuv, že utrhl dvířka u skříňky 11. Odemykání je děsná zdržovačka, víme.

21. 11. ÚTERÝ

TĚLOCVIK

Tělocvikář Cejnek organizuje rozcvičku s hudbou. Když je konečně po ní, začíná to gradovat, každá dvojice si musí vzít jednu ošklivou, chlupatou, zaprášenou žíněnku, umístit na ní své tělo a předstírat jízdu na kole a hrát si na svíčku. Posléze vytváříme větší skupiny, a přestože se stavíme na hlavu, od stojky nás to nezachránilo. A nakonec vytváříme ještě tři větší skupiny a všechny tyto kousky se vkomponovávají do spartakiádní sestavy. A celou tuto tělo tužící  hodinu zakončíme nástupem.

POZEMNÍ STAVITELSTVÍ

Homolka poslouchá Maďara, co má na srdci a po zjištění, že se omlouvá kvůli zapomenutému sešitu, nastal jeho rýpací čas. Hovoří o tom, že Maďaro jméno bylo hodně prodiskutováváno na poradě. Svůj monolog ještě zpestři přednáškou o různých předmětech, a že se máme učit. A protože byl v ráži a ve svém živlu, pustil se do zkoušení. Vyvolal Obrtlíkovou, která k němu naklusala i se sešitem. Homolka sáhl po jejím sešitu s očekáváním, které se mu splnilo. Nelíbil se mu její sešit. Totiž líbil, mohl se v něm hnípat  a šťourat. Místo nakreslených obrázků tam měla okopírované nalepené papíry, což Homolku dovádělo k jejich trhání. A prý, že ani tak tam nemá všechno. Konečně došlo ke zlatému hřebu, začal zkoušet, ptal se na halové objekty, pořád se ptá: „Co to je hala?“ Po chvilce nakonec řekl: „Tak přiznejme si, že o halách nevíte nic.“ Obrtlíková na to: „Mají jiné střechy?“ Homolka se zdviženým obočím: „Jak jiné?“ Když se nic nedělo, po chvíli řekl: „Já vám dám ještě jednu šanci. Kamenné zdivo.“ Skončilo to tím, že si Obrtlíková musela jít sednout s nedostatečnou. Homolkovi se zkoušení po tomto zážitku zalíbilo a vyvolal Pažouta a řekl mu: „Tak nám proveďte nějaké shrnutí cihelného zdiva, a pak uvidíme co dál.“  Pažout mluví, co ví, a protože si Homolka chce užít trochu toho pozdvižení, zkusí položit otázku: „Co to je řádkové zdivo, když tento termín slyšíte.“ Pažout reagoval: „Je to kamenné zdivo.“ Dále o něm pod ostřížím pohledem Homolkovým pokračuje: „… že cihla je …“ Homorka bedlivě poslouchá a hned ho opravuje: „Je to kamen, kamen.“ Pažout tedy pokračuje: „… že cihla…“ A Homolka ještě důrazněji: „Je to kamen,“ a kroutí hlavou. Na závěr první hodiny k Pažoutovi pronesl: „Moc jste mě nepřesvědčil, za tři.“

O přestávce se osazenstvo třídy dohaduje, co to je hala a aula. Gajdošík si v reakci na to hraje na Homolku: „Jsem Homolka. Ještě jsem Obrtlíkový slíbil, že ji co nejdříve vyvolám. Tak pojďte.“

Když Homolka přišel na druhou hodinu, padl mu zrak na abstraktní umění na černém pozadí: „Smažte tabuli,“ pronesl a usadil se za učitelský nábytek. „Takže budeme pokračovat?“ pravil Hovorka. Šmarja, v čem? Ve zkoušení? Naštěstí nastalo jen diktování, respektive opisování učebnice do sešitu. Najednou do třídy vešel, doposud platný údaj v kolonce absence, Mareš. Homolka začal řvát. Mareš se honem omlouvá, že zaspal. Až Homolka kompletně nadiktoval látku monolitické betonové a železobetonové svislé nosné konstrukce ze stran 51 až 53, zadal k nakreslení příslušné obrázky, aby to bylo pěkně kompletní. A tak kreslíme, až se z nás kouří. Jenže, co to, zvoní a Homolka nezapomene dodat: „Takže doplnit doma.“

O přestávce se na nás přišel podívat třídní Cejnek, vyhledal pohledem Mareše a otázal se ho: „Tak co, Marešku, ještě zlobíš?“ Mareš se evidentně raději moc k tématu nevyjadřoval. A jiným existencím Cejnek oznámil, že jsou zvířata, že chodí po hospodách. Nevím, ale zvířata v hospodách často k vidění nejsou, i psi tam mívají zákaz vstupu.

KONSTRUKČNÍ CVIČENÍ

Učitel Zajíček se usadil za katedru a spokojeně se rozhlíží. Krebs se tedy rozhodl zeptat se ho, co dostal z posledního výkresu. Zajíček mu odpověděl, že dámskou čtyřku a otázal se ho: „Víš, co znamená dámská čtyřka?“ Krebs: „Ne.“ Zajíček vítězně: „Dámská čtyřka je pánská šestka.“ Zatímco rýsujeme, Zajíček nám tuto činnost zpestřuje svými myšlenkovými pochody: „Nemám rád, když někdo na někoho žaluje, donáší, špicluje.“ Vykládá, že s Havlem několikrát seděl v hospodě, ale neví, jestli si ho ještě pamatuje. Prý se Havel málem utopil v Okrouhlici. Když už Zajíčka bolel orální otvor, začal se dívat na půdorysy rodinných domů, které jsme přinesli.

FYZIKA

Choroš se přikolébal a pustil se do ověřování znalostí některých jedinců druhu homo sapiens, zda odpovídají svému pojmenování. Čutka vyfasoval dotaz: „Všechno, co víš o energii. Oba dva druhy.“ Čutka byl uznán, že patří do rodu homo a druhu sapiens a mohl si tedy jít sednout s jedničkou. Choroš se však nedal rozhodit a začal probírat výkon a příkon, aby mohl zase příště ověřovat náš výkon ústně u tabule nebo písemně v pondělí.

DĚJEPIS

Kantor Mašát má dnes také chuť zkoušet, los padl na Gajdošíka. Když se při jeho znalostí dívá i do sešitu, poznamená: „To je zajímavé, že Gajdošík tam blbne a přitom stačí dělat zápis.“ Gajdošík básní o Keltech a Germánech. Pořád něco mluví a mluví, zřejmě k věci, tedy umí, Mašáta to uspokojuje, a proto ho zajímá stěhování Řeků do Itálie a ptá se Gajdošíka: „Co to bylo za akci? Zájezd nebo co?“ Gajdošík se tedy chytl nadhozeného tématu: „To Čedok ještě nebyl.“  Mašát je zase uspokojen a na konec se ptá na Gajdošíkovo bydliště, způsob zabezpečení jejich bytu a v jakou dobu není nikdo doma. Dále ho zajímá pořadí zdejších rybníků dle proudu řeky. Gajdošík dal rybníky do kupy, takže si sedl se známkou jedna méně. Mašát na naše řady útočí dál a vybírá si Horáčka. V tu chvíli mu padne zrak na Mareše se sluchátky v uších, z nichž se line tichá melodie. „On tady otravuje, tak abych ho neslyšel,“ obhajuje před učitelem svůj prohřešek svědomitý žák Mareš ukazuje přitom na svého souseda Čutku, Jakuba Čutku. Horáček je zkoušen z rozdělení Slovanů, Mašát je víceméně spokojen a zkoušení zakončuje zvídavými otázkami ze života a okolí jeho i Horáčka. Tedy, ptá se ho na jeden velký podnik v dosahu a dohledu Horáčka. Ano a je to sklad olejů a Horáček si může jít sednout také s jedna mínus. Mašát je ve zkoušecí ráži a zavolal si „mistra“ Holíka: „Co znamená pojem barbarizace říš?“ Holík tedy spustil a mluvil a mluvil až došlo k otázce ze současného života mistra Holíka, jako kde bydlí, kdy spí, jí, kolik má blomb, kolik cm měří jeho levé ucho a kolik sousedů chová slepice. Dal mu také jedna mínus. Konečně se Mašát dostal k dnešní látce: „Evropa v 9. až 11. století.“ Myslím, že si zaslouží jedna mínus.

CHEMIE

Pan chemikář Hornický jsa inspirován zkoušením jiných učitelů činí totéž. Jeho volba padla na Černou a reakce. Černá je dáma šikovná, odchází s jedničkou. Hornický losuje dál, ano, ano, je to Horáček. A co to má, ano, má srážecí reakce, ovládá je mistrně, ale protože je druhý ve zkušebním pořadníku, má dvojku. A kdo bude třetí a s trojkou na řadě? Naštěstí nikdo, protože začínáme propadat do světa tajů anorganické chemie.

MLUVNICE

Zvoní, ale Gajdošíka to nerozhodí, sedí si za katedrou, v klidu pokuřuje kubánský doutník a studuje úřední dokument, třídní knihu. Klika padla, dvéře letí, Pilný vchází do dveří. Gajdošík neváhá a letí na své místo. Než Pilný stačí zaregistrovat, co se stalo, padají na jeho hlavu výtky o nepřekonatelné délce včerejšího divadla. Pilný však léty praxe vyškolen reaguje: „Tak dobře, až budu příště vybírat, kdo někam půjde, nebude to 1. A.“ „Nééé,“ zní očekávaná reakce třídy. Pilný má také neodkladnou touhu zkoušet, tentokrát to schytal Tomáš Maďar. Zkouší se mluvený projev a Maďar vypráví o svém bydlišti Červená Horka. Aby si to pořádně užil on i ostatní, musí po jeho výkonu zbytek třídy hlásit, co řekl stylisticky, gramaticky  a bůhvíjak špatně. Dle učitele je jeho klíčový problém nepřipravenost a dostal známku 4/ 5. Další pán na holení je Molák, který představuje Světlou nad Sázavou. Po bombardování kritikou od učitele i třídy odchází s lepší dostatečnou. A nyní dochází na samotnou výuku, což je evidentně sloh. Při Pilného otázce, co ovlivňuje náš styl zaperlil svým obvyklým slohem Gajdošík: „Vzájemný vztah. To, jestli žije žena s mužem nebo muž se ženou.“

20. 11. PONDĚLÍ

DESKRIPTIVA

Učitel Pozlátko přišel se svým obvyklým celotělesným nervovým tikem a jal se vyučovati. Děláme přímku kolmou k rovině a posléze zobrazujeme průnik dvou trojúhelníků. Neváháme a ještě (ne)zvládneme napsat, respektive narýsovat písemku.

NĚMČINA

Tento předmět je mistrem stěhovacího chaosu, stále vlastně nevíme, kde být. Nastěhovali jsme se tedy do dělící učebny, která sousedí s naší třídou a zprovoznili disko. Tedy přesněji naladili hudební rádio na magneťáku, který oficiálně slouží k poslechu mluveného německého slova. Jenže v tento čas má tuto místnost obývat Toufar se svými svěřenci, který také přišel  a čučel, že zdejší havěť není jeho. Proto se stěhujeme do jazykové učebny. Slepičková konečně spokojená, že nás dostala do jazykové učebny, kam jsme nechtěli s tím odůvodněním, že to je od naší třídy strašná štreka.

FYZIKA

Choroš přišel, usadil se a zapsal. Než si stačil pročíst, koho podusí u tabule, přihlásil se Válek, že chce být vyzkoušen. Přání se mu splnilo a ohodnocen je dvojkou. Nikdo další se dobrovolně ke zkoušení nehlásí, a tak vyvolal Máchu J. a položil mu otázku: „Všechno, co víš o práci.“ Máchovi pracuje mozek s ústy o sto šest, a tak odchází s bičem, alias s jedničkou.

DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ

Dnes vyučování končí, poněvadž se jde na představení. Od školy jdeme organizovaně neorganizovaně ke kulturnímu domu Ostrov, kde čekáme na češtináře, zástupce ředitele a organizátora kulturního vzdělávání žactva pana Pilného. Dle Pažoutova úsudku budova patrně potřebuje úpravu, tak pronesl: „Hele, oni tu mají měděný okapy. To abychom zavolali kutnohorský cikány.“

V představení hrál divadelní soubor ze Spišské Nové Vsi, která má 45 000 obyvatel, jak nám bylo na začátku hry sděleno. Šlo o hru Stará dobrá kapela od J. Hubače. Kus byl v cizím jazyce, tedy slovenštině, což pro nikoho náročné nebylo. Pro všechny bylo náročné, že to trvalo až do 15:00 hod. 

16. 11. ČTVRTEK

PRAXE

Nejdříve se převlékáme, holky a kluci zvlášť. V klučičí převlékárně se uvelebil učitel Klásek a nemůže se na tu krásu vynadívat. Druhý učitel na praxi Toufar v době převlékaní kluky neobhlíží, tudíž většinou někde lítá. Skupina s Kláskem dělá vazby cihel na sucho. Do skupiny, která zůstala v malé teplé jizbičce, kde se holky převlékají, patří žáci Janáčková, Krásenská, Korbelová, Černá, Pohan a Gajdošík. Zbytek je ve studené garáži. Od 9:30 do 10:00 je přestávka, a pak se zase pokračovalo. Rovnáme cihly do Kláskem přikázaných vazeb, cihly jsou díky mnohaletému používání celé olámané a prašné. Na konci praxe nastal úklid pod dohledem pana Kláska. Podlaha je od cihel celá zaprášená. Klásek hledá PET láhev, ale žádná v dohledu není, tudíž nás posílá prohledat odpadkové koše  a nějakou v nich najít a přinést. Pak se ale Gajdošík po vzpamatování z šoku, oč Klásek žádá, nabídl, že vypije svůj čaj a díky tomu vznikne volná PETka. Kláskovi zajiskří oči, není jisté, zda se mu víc líbí PETka nebo Gajdošík. Pak pod bedlivým dozorem Kláskovým byla láhev naplněna vodou a propíchnuto víčko. V takovémto stavu skončila PETka  v rukách Gajdošíka a plni očekávání ho pozorujeme, jak bude dle příkazu kropit podlahu. Klásek po pár sekundách nespokojeně pomlaskává a kropícího nástroje se ujímá sám. Je evidentní, že se jedná o jeho oblíbenou činnost. Stříká do našich věci a tašek u zdi a prohodí: „Vidíte, jak to najednou mizí?“ Neměl ovšem na mysli špínu na podlaze, ale mizející tašky v rukou jejich majitelů obávajíce se o suchost jejich majetku. Klásek kropí dál  a dál. Závěrečná fáze úklidu spočívá v zametání podlahy, čehož se ujímá Krásenská. Pak se celá třída převlékala, obě pohlaví odděleně, což byla akce, kterou si Klásek u silnějšího nemohl nechat ujít.

NĚMČINA

Slepičková přišla a řekla, že jí řekli, že zde ve třídě 4. B nefunguje zástrčka a ať se stěhujeme do dělicí učebny. Gajdošík jí informoval, že do zásuvky strkal nůžky, aby vyzkoušel, zda funguje. To si zase ze Slepičkové někdo udělala legraci. Nakonec zůstáváme, ale příště nám nakázala se stěhovat. Posléze rozdala písemky a nastalo období vášnivých diskuzí v oblasti známkování písemek. Po nějakém čase to nevydrží, kapituluje a vrhne se na 35. stranu v učebnici, kde se nachází nám dosud neznámá slovní zásoba. Někteří žáci ovšem chtěli předvést svůj zájem o cizí jazyk a tázali se, jak se řeknou rozkazy typu: „Udělej mi to!“ Nepotěšilo ji to. U typů škol jako základní, střední ( die Schule, Grundschule, Mittelschule) se studenti zajímali o německý výraz pro zvláštní školu. Po časech nepokojů a dohadů o tomto tématu pravila: „Já s váma zatočím! Mě to tu už přestává bavit!“

POZEMNÍ STAVITELSTVÍ

Naše třída 1. A je strojena na volby do senátu. Proto se stěhujeme do třídy 4. C, což je velká  a prostorná třída s malým zákoutíčkem. V opojení tímto zážitkem si každý vybral místo k sezení či ležení dle svého gusta a dva žáci byli v takové agónii, že si sedli do oslí lavice až úplně v dáli, vzadu u zdi té velké třídy. Do třídy vchází pan učitel Homolka. Stále vchází… už nevchází, už stojí a milým hlasem hovoří: „No co je tohle to!“ Dva žáci v oslí lavici v návaznosti na to, že lavice zde umístěná už dávno jest čtvrtou cé a měniti se nemůže. Ne, řekli prostě, že už tam byla. A reakce Homolky zní: „Kdyby byla ve sklepě, tak byste se odstěhovali do sklepa?!!“ Po chvíli si náhle všiml, že se sedíme jak to, jeho slovy, „stádo“, a tudíž nastalo stěhování národů. Válek se nechal vyzkoušet. Homolka má tedy o dnešní zábavu postaráno. V průběhu světu ukazování  Válkových vědomostí několikrát  přišel  v jiný čas oprávněný obyvatel této místnosti, tedy jakýsi student ze 4. C s tím, že si tu zapomněl školní pomůcky. Po několikátém takovém to vyrušení Homolka vybuchl a hlasitě na něj hovořil, že ho neomluví, že si má brát věci o přestávce. Na studentovu odpověď, že o přestávce pracoval, Homolka reagoval: „O přestávce se nepracuje, ale odpočívá.“ Válek je zkoušený na vazby cihel. Dnes chybí Pažout, Kolouch a Maďar, a tak si neužili příjemnou Homolkovu společnost. Ve13:05 odchází na vlak Kočka, který je sice omluven, ale s nevelkým nadšením. Homolka, jako zaseknutá gramofonová deska, se Válka stále ptá: „Už je to všechno?“ A Válek dle učitelského příkladu zaseknuté gramofonové desky vždy odpoví: „Ještě ne,“ a honem pokračuje. Nakonec končí pět minut před zvoněním  ve 13:15 se známkou 3/ 4. Homolka v reakci na to se vyžívá v přednášce o nedbalém učení.

Díky volbám odpolední vyučování odpadá a v pátek je vzhledem ke státnímu svátku volno.