TĚLOCVIK
Tělocvikář Cejnek organizuje rozcvičku
s hudbou. Když je konečně po ní, začíná to gradovat, každá dvojice si musí
vzít jednu ošklivou, chlupatou, zaprášenou žíněnku, umístit na ní své tělo a
předstírat jízdu na kole a hrát si na svíčku. Posléze vytváříme větší skupiny,
a přestože se stavíme na hlavu, od stojky nás to nezachránilo. A nakonec
vytváříme ještě tři větší skupiny a všechny tyto kousky se vkomponovávají do
spartakiádní sestavy. A celou tuto tělo tužící
hodinu zakončíme nástupem.
POZEMNÍ STAVITELSTVÍ
Homolka poslouchá Maďara, co
má na srdci a po zjištění, že se omlouvá kvůli zapomenutému sešitu, nastal jeho
rýpací čas. Hovoří o tom, že Maďaro jméno bylo hodně prodiskutováváno na
poradě. Svůj monolog ještě zpestři přednáškou o různých předmětech, a že se
máme učit. A protože byl v ráži a ve svém živlu, pustil se do zkoušení.
Vyvolal Obrtlíkovou, která k němu naklusala i se sešitem. Homolka sáhl po
jejím sešitu s očekáváním, které se mu splnilo. Nelíbil se mu její sešit.
Totiž líbil, mohl se v něm hnípat a
šťourat. Místo nakreslených obrázků tam měla okopírované nalepené papíry, což Homolku
dovádělo k jejich trhání. A prý, že ani tak tam nemá všechno. Konečně
došlo ke zlatému hřebu, začal zkoušet, ptal se na halové objekty, pořád se ptá:
„Co to je hala?“ Po chvilce nakonec řekl: „Tak přiznejme si, že o halách nevíte
nic.“ Obrtlíková na to: „Mají jiné střechy?“ Homolka se zdviženým obočím: „Jak
jiné?“ Když se nic nedělo, po chvíli řekl: „Já vám dám ještě jednu šanci.
Kamenné zdivo.“ Skončilo to tím, že si Obrtlíková musela jít sednout
s nedostatečnou. Homolkovi se zkoušení po tomto zážitku zalíbilo a vyvolal
Pažouta a řekl mu: „Tak nám proveďte nějaké shrnutí cihelného zdiva, a pak
uvidíme co dál.“ Pažout mluví, co ví, a
protože si Homolka chce užít trochu toho pozdvižení, zkusí položit otázku: „Co
to je řádkové zdivo, když tento termín slyšíte.“ Pažout reagoval: „Je to
kamenné zdivo.“ Dále o něm pod ostřížím pohledem Homolkovým pokračuje: „… že
cihla je …“ Homorka bedlivě poslouchá a hned ho opravuje: „Je to kamen, kamen.“
Pažout tedy pokračuje: „… že cihla…“ A Homolka ještě důrazněji: „Je to kamen,“
a kroutí hlavou. Na závěr první hodiny k Pažoutovi pronesl: „Moc jste mě
nepřesvědčil, za tři.“
O přestávce se osazenstvo
třídy dohaduje, co to je hala a aula. Gajdošík si v reakci na to hraje na
Homolku: „Jsem Homolka. Ještě jsem Obrtlíkový slíbil, že ji co nejdříve
vyvolám. Tak pojďte.“
Když Homolka přišel na druhou
hodinu, padl mu zrak na abstraktní umění na černém pozadí: „Smažte tabuli,“
pronesl a usadil se za učitelský nábytek. „Takže budeme pokračovat?“ pravil
Hovorka. Šmarja, v čem? Ve zkoušení? Naštěstí nastalo jen diktování, respektive
opisování učebnice do sešitu. Najednou do třídy vešel, doposud platný údaj
v kolonce absence, Mareš. Homolka začal řvát. Mareš se honem omlouvá, že
zaspal. Až Homolka kompletně nadiktoval látku monolitické betonové a
železobetonové svislé nosné konstrukce ze stran 51 až 53, zadal
k nakreslení příslušné obrázky, aby to bylo pěkně kompletní. A tak
kreslíme, až se z nás kouří. Jenže, co to, zvoní a Homolka nezapomene
dodat: „Takže doplnit doma.“
O přestávce se na nás přišel
podívat třídní Cejnek, vyhledal pohledem Mareše a otázal se ho: „Tak co,
Marešku, ještě zlobíš?“ Mareš se evidentně raději moc k tématu
nevyjadřoval. A jiným existencím Cejnek oznámil, že jsou zvířata, že chodí po
hospodách. Nevím, ale zvířata v hospodách často k vidění nejsou, i psi
tam mívají zákaz vstupu.
KONSTRUKČNÍ CVIČENÍ
Učitel Zajíček se usadil za
katedru a spokojeně se rozhlíží. Krebs se tedy rozhodl zeptat se ho, co dostal
z posledního výkresu. Zajíček mu odpověděl, že dámskou čtyřku a otázal se
ho: „Víš, co znamená dámská čtyřka?“ Krebs: „Ne.“ Zajíček vítězně: „Dámská
čtyřka je pánská šestka.“ Zatímco rýsujeme, Zajíček nám tuto činnost zpestřuje
svými myšlenkovými pochody: „Nemám rád, když někdo na někoho žaluje, donáší,
špicluje.“ Vykládá, že s Havlem několikrát seděl v hospodě, ale neví,
jestli si ho ještě pamatuje. Prý se Havel málem utopil v Okrouhlici. Když
už Zajíčka bolel orální otvor, začal se dívat na půdorysy rodinných domů, které
jsme přinesli.
FYZIKA
Choroš se přikolébal a pustil
se do ověřování znalostí některých jedinců druhu homo sapiens, zda odpovídají
svému pojmenování. Čutka vyfasoval dotaz: „Všechno, co víš o energii. Oba dva
druhy.“ Čutka byl uznán, že patří do rodu homo a druhu sapiens a mohl si tedy jít
sednout s jedničkou. Choroš se však nedal rozhodit a začal probírat výkon
a příkon, aby mohl zase příště ověřovat náš výkon ústně u tabule nebo písemně v pondělí.
DĚJEPIS
Kantor Mašát má dnes také chuť
zkoušet, los padl na Gajdošíka. Když se při jeho znalostí dívá i do sešitu,
poznamená: „To je zajímavé, že Gajdošík tam blbne a přitom stačí dělat zápis.“
Gajdošík básní o Keltech a Germánech. Pořád něco mluví a mluví, zřejmě
k věci, tedy umí, Mašáta to uspokojuje, a proto ho zajímá stěhování Řeků
do Itálie a ptá se Gajdošíka: „Co to bylo za akci? Zájezd nebo co?“ Gajdošík se
tedy chytl nadhozeného tématu: „To Čedok ještě nebyl.“ Mašát je zase uspokojen a na konec se ptá na
Gajdošíkovo bydliště, způsob zabezpečení jejich bytu a v jakou dobu není
nikdo doma. Dále ho zajímá pořadí zdejších rybníků dle proudu řeky. Gajdošík dal
rybníky do kupy, takže si sedl se známkou jedna méně. Mašát na naše řady útočí
dál a vybírá si Horáčka. V tu chvíli mu padne zrak na Mareše se sluchátky
v uších, z nichž se line tichá melodie. „On tady otravuje, tak abych ho
neslyšel,“ obhajuje před učitelem svůj prohřešek svědomitý žák Mareš ukazuje přitom
na svého souseda Čutku, Jakuba Čutku. Horáček je zkoušen z rozdělení Slovanů,
Mašát je víceméně spokojen a zkoušení zakončuje zvídavými otázkami ze života a
okolí jeho i Horáčka. Tedy, ptá se ho na jeden velký podnik v dosahu a
dohledu Horáčka. Ano a je to sklad olejů a Horáček si může jít sednout také
s jedna mínus. Mašát je ve zkoušecí ráži a zavolal si „mistra“ Holíka:
„Co znamená pojem barbarizace říš?“ Holík tedy spustil a mluvil a mluvil až
došlo k otázce ze současného života mistra Holíka, jako kde bydlí, kdy
spí, jí, kolik má blomb, kolik cm měří jeho levé ucho a kolik sousedů chová
slepice. Dal mu také jedna mínus. Konečně se Mašát dostal k dnešní látce:
„Evropa v 9. až 11. století.“ Myslím, že si zaslouží jedna mínus.
CHEMIE
Pan chemikář Hornický jsa
inspirován zkoušením jiných učitelů činí totéž. Jeho volba padla na Černou a
reakce. Černá je dáma šikovná, odchází s jedničkou. Hornický losuje dál,
ano, ano, je to Horáček. A co to má, ano, má srážecí reakce, ovládá je mistrně,
ale protože je druhý ve zkušebním pořadníku, má dvojku. A kdo bude třetí a s
trojkou na řadě? Naštěstí nikdo, protože začínáme propadat do světa tajů anorganické
chemie.
MLUVNICE
Zvoní, ale Gajdošíka to nerozhodí,
sedí si za katedrou, v klidu pokuřuje kubánský doutník a studuje úřední
dokument, třídní knihu. Klika padla, dvéře letí, Pilný vchází do dveří. Gajdošík
neváhá a letí na své místo. Než Pilný stačí zaregistrovat, co se stalo, padají
na jeho hlavu výtky o nepřekonatelné délce včerejšího divadla. Pilný však léty
praxe vyškolen reaguje: „Tak dobře, až budu příště vybírat, kdo někam půjde,
nebude to 1. A .“
„Nééé,“ zní očekávaná reakce třídy. Pilný má také neodkladnou touhu zkoušet,
tentokrát to schytal Tomáš Maďar. Zkouší se mluvený projev a Maďar vypráví o
svém bydlišti Červená Horka. Aby si to pořádně užil on i ostatní, musí po jeho
výkonu zbytek třídy hlásit, co řekl stylisticky, gramaticky a bůhvíjak špatně. Dle učitele je jeho klíčový
problém nepřipravenost a dostal známku 4/ 5. Další pán na holení je Molák,
který představuje Světlou nad Sázavou. Po bombardování kritikou od učitele i
třídy odchází s lepší dostatečnou. A nyní dochází na samotnou výuku, což
je evidentně sloh. Při Pilného otázce, co ovlivňuje náš styl zaperlil svým
obvyklým slohem Gajdošík: „Vzájemný vztah. To, jestli žije žena s mužem
nebo muž se ženou.“
Žádné komentáře:
Okomentovat