11. 12. PONDĚLÍ

DESKRIPTIVA

Rozvibrovaný Pozlátko zadal příklad: „Sestrojte průsečnici rovin ρ dané bodem E a přímkou a a σ dané bodem F a přímkou b, když přímka a je dána AC a b je dána BD. A (0;3;1), B (0;-1;-5), C (3;-1;-3), D (3;5;4), E (-3;2;2), F (5;3;2). Určete vzájemný vztah přímek a, b se zdůvodněním. Určete přesně, v jakém kvadrantu neboli jakou pozici zaujímají body B, C, E a kterými kvadranty procházejí přímky a a b. Na tabuli nám to ukáže přítelkyně Obrtlíková.“ Ta tedy vstala a šla na pranýř, kde hrozí, že jednu schytá.

NĚMČINA

Usazujeme se v zelené učebně v prvním patře. Byla to z naší třídy v přízemí dálka, ale naštěstí jsme vysokohorskou túru zvládli bez zranění.  Gajdošík se opět hlásí jako třídniconosič a učitelka Slepičková tak v klidu a bez keců kontroluje Hausaufgabe.

„Kom her,“ povídá vyučující žákovi Máchovi v ruce majíc svůj učitelský zápisník. Mácha se tedy neochotně zvedne a jde na zkoušení. Zkoušení je pořád něčím rušeno, jakýmsi hlukem, proto Slepičková přesazuje obecenstvo. Ale Máchovi to nakonec v získání 1- nebránilo.

FYZIKA

Choroš se pomalu přiloudal, vyndal písemky a nechal je rozdat. Někteří se v souvislosti s nimi na něco tázali, ale ke zlepšení známky jim to nepomohlo. Proto to učitel uťal a začal počítat příklady a probírat gravitační a tíhové zrychlení na Zemi. Na závěr hodiny si ještě vybral zpátky písemky, aby ho v budoucnu žádný vyčůraný žák nemohl nařknout, že si jeho známky vycucal z prstu.

MATEMATIKA

Borovičková přišla se sedmiminutovým zpožděním a vrhá se do zkoušení.

„Pažout,“ zavýskla.

„Chybí,“ zahučí třída.

„Obrtlíková,“ na to ona. Obrtlíková vstala a šla, vyfasovala trojku.

Po tomto úvodním ceremoniáři probíráme nerovnice s absolutní hodnotou a učitelka to hned předvedla na příkladu |x+1|<5. Další ukázku příkladu |7x-1|<3 už dělala Korbelová.

LITERATURA

Píšeme, píšeme. A co? No přece písemku: „Charakterizujte texty Husa a Chelčického.“ Po této akci má kolega Molák referát Mistr Jan Hus od Miloše Václava Kratochvíla. A ještě nám nebrání nic v tom začít pronikat do hlubin humanismu a renesance na straně 131.

8. 12. PÁTEK

NĚMČINA

Něco se děje, učitelka Slepičková dnes nezkouší, dnes probírá novou gramatiku skloňování tázacích zájmen wer a was na str. 38. Ještě si stihla procvičit cvičení 22, šlo jí to celkem dobře a zadala nám úlohu na doma.

DESKRIPTIVA

Žák Úhoř raději frnknul, učitel Pozlátko se musí obejít bez jeho přítomnosti. Tedy pohodí párkrát hlavou, cukne nohou a zbytku třídy diktuje příkládek: „ Bodem A (0;1;2) veďte rovinu τ kolmou k rovinám ς (-2;3;1) a σ (2;2;-4). Na tabuli to musel rýsovat Pivoňka. Ze všech sil rýsuje, občas očkem mrkne po učiteli, který se mu cuká za zády, momentálně neví, jak dál a učitel povídá:

„Já ti dám, až ti budou trencle malý.“ Pivoňka už to tedy ví a pokračuje dál v rýsování. Pak Pozlátko diktuje další příklad, se kterým mu má u tabule pomoci Kočka. Ten se zoufale zvedne a jde.

DĚJEPIS

Učitel vchází do třídy, zhlédne osazenstvo ukazuje na volnou židli vedle Krebse, kde obvykle sedí Černá, se táže: „Kde je?“

„U zubaře,“ odvětí Krebs.

„Odnesli ji čerti,“ dodá Korbelová.

Mašát se chystá na velké zkoušení, vytahuje notýsek a hledá v něm správnou stránku: „Jste ještě pořád první A?“ Kolouch se chtěl nechat dobrovolně vyzkoušet, aby si opravil pětku z mapky, ale měl smůlu, Mašát po něm netouží. Touží po Kozelkovi. Ten musí vysypat své vědomosti o Starobulharské říši a o Evropě v 9. až 11. století a o Rastislavovi.

„Kozelko, odkud tě sem všichni čerchmanti přinesli?“ dostal se učitel k poslední fázi zkoušení.

„Z Brodu,“ odpoví Kozelka. Mašát se tedy Kozelky ptá na symboly Vánoc, protože fakta a fikce o Brodu vyčerpal s Gajdošíkem. Ptá se ho, z jaké základky je, je z Nuslí. Pak Mašát dodá, že v pátek 22. Je ředitelské volno a jako známku Kozelka dostává průměr. Další pán na holení-zkoušení je Pivoňka.  Ten tu ale dlouho nebyl, tak dostal milost a musí ho nahradit Mácha P. Mácha jde tedy k oltáři a předá učiteli svůj sešit, který není podepsaný.

„Mácho, čí je to sešit?“ ptá se proto Mašát.

„Můj,“ praví Mácha P.

„Byl bys ochoten ho přede mnou podepsat?“ zkouší to Mašát. Tak ho Mácha podepsal. Byl zkoušený na Řecko a Řím, bleskově na Sámovu říši, na města, ptal se ho na 17. listopad.

„Tak, kdo byl lepší? Kozelka nebo Mácha?“ táže se Mašát třídy. Nikdo neodpovídá, protože si to ani u jednoho z nich nechce rozházet, a tak to Mašát musí vyřešit sám.

Konečně přichází další fáze hodiny, což je nová látka včetně zápisu do sešitu. „Český stát za posledních přemyslovců,“ píšeme nadpis. „Přemysl Otakar I. (doba vlády 1197-1230)…“

TĚLOCVIK

Po rozcvičce učitel zkouší basketbal. Zkoušel po dvojicích, v nichž se hrála jakási parodie basketbalu, dvojtakt apod. A podle toho, jak to osazenstvu dvojice šlo, takovou každý z nich vyfasoval známku. Nakonec si stihneme ještě zahrát regulérní basket a konečně nástup a šlus.

7. 12. ČTVRTEK

Byl tu třídní Cejnek a něco řešil.

ODBORNÉ KRESLENÍ

Pančelka honem naklusala se zpožděním hodné rychlíku a svěřila se s dnešním zadáním. Překvapivě děláme novoroční přání, tzv. PF. To zas bude čoro moro.

Po přestávce se učitelka hned nedostavila podobně jako osobní vlak, čehož využil Gajdošík a hrál si na učitele, který se rozhodl vyhodit pár žáků.

„Zvířectvo nepatří do školy,“ uhodil Gregor na Obrtlíkovou.

„Já jsem hmyz,“ nedala se ona.

Támhle už na vás čekají myslivci,“ zkusil to Gregor znovu, tentokrát na Kočku. Náhle však přišla učitelka a Gajdošík pelášil na své místo v poslední lavici. Dále hodina probíhala v poklidu s výrobou PF, která si nakonec učitelka vybrala, aby asi měla co posílat svým známým.

STAVEBNÍ MATERIÁLY

Učitel Zajíček vešel do třídy svižně, až byl před tabulí, pravil: „Zkoušet budu příští hodinu.“

Zajíček chtěl zapsat do třídnice, ale nelíbilo se mu, že se kýve stůl. Služba ve zhmotnění Stránského a Máchy P. to honem napravovala listem vytrženým ze sešitu stavebních materiálů. Vlastně ne, musíme je mít povinně očíslované, abychom je netrhali. Konečně může pokračovat. Úhoř šel dobrovolně namalovat na tabuli parketu, ale zrak, jak měl v plánu, Zajíčkovi nevytřel. Místo parkety nakreslil vlys.  Zajíček vysvětluje, že parketa se skládá z vlysů. Dále nám kreslí na tabulí odpruženou podlahu. V naší tělocvičně je prý odpružená kvalitní podlaha. Pak nám začal do sešitu diktovat fakta a fikce o dřevě a stromech. Povídá, že jasan je dobré kolářské dřevo. Druhou hodinu pokračoval zase o stromech, na zkoušení evidentně zapomněl.

O přestávce nás navštívil třídní a zase něco řešil.

NĚMČINA

Slepičková zase zkouší, vyvolala Pivoňku. Ten však k tabuli nejde, protože chybí. Tak šla Obrtlíková a vyfasovala známku dvojku s tečkou. Tečka je specialita pančelky Slepičkové.  Gajdošík zase odnesl třídnici, aby si mohl pokrafat s učitelkou angličtiny, kterou má zrovna druhá půlka třídy. Potom Slepičková kontroluje domácí úkoly 13, 14, 15, 16/ 200, hned na to děláme cvičení 18 str. 40. Pohan už to nemohl vydržet, tak si šel odpočinout na záchod. Mezitím zvládáme cv. 20 str.41 a CV. 21. Pohan se vrátil vysmátej jak lečo. A domácí úkol je 17, 18, 19/ 200.

POZEMNÍ STAVITELSTVÍ

Homolka, pěkně usazenej za stolem, listuje, co nám nadiktuje. Náhle však někdo zaklepal, jsou to žákyně z jiné třídy a ptají se, zda si mohou půjčit tři kalkulačky.

„Zkuste to,“ řekne klidně Homolka, „jdeme dál,“ praví však k nám. Pak přišla matikářka Borovičková, že na ni máme ve 14:00 čekat před školou a zmizela. Konečně Homolka může probírat dřevěné hoblované rámy a my můžeme kreslit obr. 72. Homolku to nebavilo, tak odešel, ale aby to nevypadlo hloupě, tak na chvíli přišel, pak opět zmizel, a pak už zvonilo.

O přestávce si Válek sedl na židli, přičemž shodil na zem lavici.

„Jak to?“ otázal se sám sebe. Pak však sháněl šroubovák, protože se na ní uvolnila deska.

K-CENTRUM

Před školou se počítáme, kdo se už dostavil a tak. Bylo nás 25. Nepřišel Gajdošík. Je to pokladník a měl u sebe na to vybraných našich 250 Kč. Přesto jsme se přemístili o pár ulic dál do jakéhosi doupěte narkomanů, do místnosti s posprejovanými zdmi a čekáme, kdy protizávislostní beseda začne. Vedou ji tři ženy. Beseda začala ve 14:15. Pak se ve 14:25 konečně dostavil Gajdošík se sáčkem mincí. Oznámil jen, že mu nejdou hodinky. Ženy se snaží, seč mohou, naše třída si s nimi ale moc nepovídá. A když přece jen někdo něco řekl, začali se mu hned všichni smát. Jsou tu i chvilky naprostého ticha a v jedné z nich začal Mácha P. schválně chrápat.

„Budeme mluvit potichu, abychom ho nerušili,“ řekla na to jedna žena. Dvořákovi ještě stihl zazvonit mobil a v 15: 17 končíme a jsme rozpuštěni a vypuštěni.

6. 12. STŘEDA

Ještě před vyučováním Gajdošík vybírá 10 Kč na K-centrum a oznamuje, že do 8 hodin je to za 15 Kč, a potom za 20 Kč. Jelikož Baše si peníze asi zapomněl, ptá se ho: „A co zejtra?“

„To je za 50,“ odvětí Gajdošík.

STAVEBNÍ MATERIÁLY

Zajíček vznešeně naklusal, usadil se a zapsal. Poté vyvolal Kočku s Válkem. Kočka vypráví pohádky o dřevě, Válek kreslí historky o cihlářských výrobcích na tabuli. Zajíček se Kočky táže, co jsou to letokruhy, Kočka neodpovídá, Zajíček tedy vysvětluje, že jejich světlá část roste na začátku vegetačního období a tmavá na sklonku vegetačního období. Kočka dostal ještě příležitost ukázat své vědomosti světu při kamenině, kterou si připravuje na tabuli, která už něco zažila. Nyní se Zajíček věnuje Válkovi. Nyní zase Kočkovi, ten dostal nakonec známku 2, 3. A opět se věnuje Válkovi, který pěje ódy na pórovinu, ale je mu to houby platné dostal také 2, 3. Nakonec učitel ještě diktuje na téma dřevo a my píšeme jak mourovatí. Škoda, dnes povídání, jak mu přestali vyrábět jeho oblíbený jogurt, on se musel přeučit na jiný, ale na který, nám neřekne, abychom mu ho nevykoupili, nebude.

LITERATURA

Pan učitel přišel v 9:02, avšak okamžitě odešel. Po chvíli v 9:05 přišel, ihned však zase odešel. To je nějaká porucha? V 9:09 učinil třetí přicházecí pokus a jak se říká, do třetice všeho dobrého i zlého, platí, zůstal. Mareš u tabule referuje o Starých pověstech českých od Jiráska a čte ukázku o Přemyslovi. Učitel to doplňuje doplňujícími otázkami a Mareš odchází spokojen s 1. Pilař se Krásenské ptá na domácí úkol, odpovídá Úhoř. Posléze rozebíráme text Kdož sú boží bojovníci, Horáček čte třídě svým zvučným hlasem důležitou ukázku O boji duchovním, kterou zakončil slovy: „… a na jich pých usilovali.“

O přestávce naši cimru navštívil tříďas a řešil něco důležité z oblasti tělesné výchovy. Školník přinesl opravené židle, to bylo radosti.

„Kdo má novou židli, dá dvacku,“ vykřikoval Gajdošík. Třídní pokladník se opravdu nezapře.

TŘÍDNICKÁ HODINA

Je suplování, odborné kreslení odpadá, máme třídního. Cejnek řeší chvíli třídní knihu. Nechce tento čas promarnit tlacháním a s velice nadšenými kluky odchází do tělocvičny hrát fotbal a basketbal. Holky mají lážo plážo.

MATEMATIKA

Borovičková se zdržela, proto nemešká a k tabuli šupajdí studentík Válek a počítá nerovnici, až se z něho kouří, po něm počítají další.  Pak se učitelka rozhodla pro změnu a oživení zábavné hodiny a zadala jiný typ příkladů, řešení nerovnic s neznámou ve jmenovateli pomocí nulových bodů, počítáme tedy, jak zběsilí. Zmiňujeme se jen tak mimochodem o zítřku, kdy nás matikářka má odvést do K-centra na sezení, jak správně užívat omamné návykové látky. Ona v šoku, překvapená a v transu, spadla jí sanice.  To je na oplátku, nám z některých příkladů také padají sanice. Neměla o Káčku ani ponětí.

VÝPOČETNÍ TECHNIKA

Klasika. Čekáme v nejvyšším patře školy před dveřmi na Homolku, až se rozhodne, že je nejvyšší čas na výuku. Už se sune.  Po klasickém nastavení konfigurace, neboť počítače Macintosh LC nemají baterie na podržení dat v paměti, pracujeme s tabulkou, vytváříme součet sloupce s označením E a řádků 20 – 39 pomocí formátu buňky na tři desetinná místa v buňce E 40. Pomocí funkce INT v buňce E 41 na čtyři desetinná místa pomocí funkce ROUD v buňce E 42 na pět desetinných míst. Uf, zvoní.

„Uděláme si přestávku, abychom přišli na jiné myšlenky. Pak už to půjde samo,“ neodpustil si komentář učitel. Kdo ví, co na počítači zase dělal.

Druhou hodinu do buňky I 1 píšeme slovo „úhel“, do buňky J 1 zase cos x, do buňky K 1 naťukáme sin x, do buňky L 1 máme vepsat tan x.  Do buněk s textem „úhel“ píšeme 10, 20, 30, …, 350, 360. Děláme i graf, to jsou mi věci. Fí a úprk ze školy.

5. 12. ÚTERÝ

TĚLOCVIK

Jako vždy, hodina začala nástupem, zdar, no nazdar. A pokračování opět stejné: rozcvička pod vedením páně učitelovým. A zase se dnes musíme válet na zaprášených žíněnkách, ale snad naposledy. Cejnek všechny zkouší na známky z kotrmelců, svíčky, přemetu a stojky. A zase to ukončíme nástupem. Zdar, no nazdar.

POZEMNÍ STAVITELSTVÍ

Homolka se dostavil o pět minut později, zapsal, popřemýšlel, zda má zkoušet, nakonec však pravil: „Pokračujeme dál, okenní otvory.“  Tak píšeme Homolkův diktát a kreslíme nařízené obrázky z učebnice.

O přestávce tu byl třídní a něco řešil. Mácha s Holíkem zrovna uklízeli rýsovací prkna do vestavěné skříně, Homolka nelenil a tuto jejich činnost okamžitě komentoval.

Druhou hodinu kreslíme další sadu obrázků a učitel se přitom baví pohledem na nás a naše sešity.

„Tak to je vše,“ ukončil vyučující dvouhodinovku krátkou větou a odkráčel.

O velké přestávce tu byl zástupce ředitele Pilný a oznámil nám, že ve čtvrtek ve dvě hodiny jdeme do Káčka na protidrogovou přednášku, či protizávislostní sezení a máme celkem vybrat 250 Kč a půjdeme tam s váženou paní Borovičkovou, naší matikářkou.

KONSTRUKČNÍ CVIČENÍ

Zajíček ráčil přijít a po zapsání do třídnice se pustil do vypravování zážitků a postřehů z jeho života, práce apod., např., že má od Horníčka Trojhlas s věnováním. Rýsujeme půdorys.

FYZIKA

Píše se písemka na čtyři příklady. Čtyři minuty před zvoněním přišli Maďar s Dvořákem a učiteli se omlouvali, že byli na chirurgii.

DĚJEPIS

Mašát opět zkouší, dnes Koloucha, dostal za 5, navíc se provinil tím, že v sešitu neměl českou mapu s kmeny. Pak učitel probíral kolonizaci a mluvil o městech, jak vznikaly a jejich typy: královská, poddanská a věnná.

CHEMIE

Učitel Hornický zase zkouší a první pán na holení je pan kolega Pohan. Je zkoušený na oxidy, dostal 2. Další pán na holení je Kočka a jako téma má vodu. Kolouch se přihlásil, že potřebuje na záchod, což Hornický chtěl vtipně okomentovat a řekl mu, že si místo dvou piv měl dát jedno.

„Vždyť si dal jenom jedno!“ přisadil si okamžitě Dvořák.

„Tak to není pro vás moc dobrá vizitka,“ prohlásil chemikář a dál zkouší. Po chvíli přišel vyprázdněný Kolouch a učitel si neodpustil další poznámku:

„To je paráda, vypadáte jako znovuzrozenej.“

Zkoušený Kočka moc nevěděl, a tak šel k tabuli Válek. Po tomto aktu učitel pronesl:

„Pánové, vy jste nahulený. Já kuřáky hrozně rád.“ Potom se ptal třídy, co je supravodivost, ale vyhulené mozky těžko odpovídají, tak si odpověděl sám, že to je vodivost za extrémně nízkých teplot.

„Hodně se učte, ať vám hezké známky přibývají tak jako dnes,“ dodal ještě Hornický.

MLUVNICE

Gajdošík měl evidentně sklerotickému učiteli zopakovat, co jsme dělali minule. Údajně jsme dělali funkce literatury. Dnes řešíme sloh, slohový útvar a slohový postup a na příště, abychom si to užili, máme dát dohromady jednoduchý, ale ne stupidní příběh.

4. 12. PONDĚLÍ

DESKRIPTIVA

Rozklepaný Pozlátko se dostavil sedm minut po zvonění a afektovaně čekal na třídnici, kterou vzápětí přinesl Dvořák z druhé skupiny, která měla dvouhodinovku konstrukčního cvičení. Roztřeseným písmem zapsal, a pak kontroloval naše úlohy.

„Sestrojte rovnoramenný trojúhelník ABC,“ začal nejednou učitel diktovat, „je-li dána jeho základna AB a leží-li vrchol C na přímce p dané body LM; A (-4; 7; 6); B (4; 1; 1); L (-9; 0; 8); M (0; 6,5; 6).“ Vyvolal k tabuli Smutného, aby to narýsoval a odešel. Zvoní, do konce první hodiny vyučující nepřišel. Na druhou hodinu však přišel hned po zvonění, červenou hlavou zmítal v půlkruzích zleva doprava a zpět. Hned zadává další cvičení: „Zjistěte vzdálenost dvou rovnoběžných přímek…“ Na tabuli to měl povinnost narýsovat Úhoř a Pozlátko ho, když se jeho hlava smýkla směrem, kde je tabule, kontroloval.

NĚMČINA

A dneska budeme… třeba… v zelené jazykové učebně. Ne třeba, ale určitě, v dělicí je plno. Gajdošík se nabízel, že odnese třídnici, dřív než proběhne výběr zkoušeného. Slepičková tedy zkouší Kočku a dává mu známku 3-. Po uspokojení po tomto aktu učitelka procvičuje zájmena a probírá nepřímý pořádek slov ve větě oznamovací a zadává domácí úkoly.

FYZIKA

Děsíme se známek z písemky, ale učitel Choroš oznámil, že je zapomněl doma. A další písemku píšeme hned zítra. No, není to milé? Dnes počítáme zase nějaké příklady, třeba jak velkou silou se navzájem přitahují Země a Měsíc. A je to síla 199 000 000 000 000 000 000 N, či jinak 1,99* 10 ²⁰ N. Pak probíráme intenzitu gravitačního pole. Je to síla, která působí na jednotku hmotnosti. A opět počítáme příklady, až se nám kouří z hlav.

MATEMATIKA

Borovičková přicupitala s rádoby líbezným úsměvem na tváři a začala probírat lineární rovnice s neznámou ve jmenovateli. A jeden po druhém chodíme k tabuli a počítáme a počítáme.

LITERATURA

První část hodiny byla věnovaná Korbelové a jejímu referátu na jedničku Obrazy z dějin národa českého od Vladislava Vančury. Dvořák má opět povědět, co jsme si doma měli přečíst. Vykládal tedy, co mohl. Obrtlíková četla ukázku z čítanky O šesti bludiech: „Blud čtvrtý, o poslušenství, jest tento: že mnějí druzí lidé, by měli svých starších, jakožto biskupóv, pánóv, otcóv a jiných vladařóv duchovních i světských, ve všem poslúchati, což přikáží, buď zlé, neb dobré…“ Učitel se Husa evidentně nemůže nabažit a ještě zkoumáme texty jako Knížky o svatokupectví, O církvi, O postačitelnosti Kristova zákona a ještě máme co číst i doma. 

1. 12. PÁTEK

První dvě hodiny mají hoši tělesnou výchovu, proto tento čas mohou děvčata věnovat studiu, jelikož doma k tomu nejsou příznivé podmínky. Krásenská se Obrtlíkovou tedy rýsují výkres na deskriptivu. Na druhou hodinu přišel Čutka, jelikož si ho také potřebuje narýsovat a tužení těla není tak dle jeho úsudku nutné. Také se zdejší společnost nemůže nabažit Krebsova výtvoru, který je ze zdravotních důvodů z tělocviku osvobozen, takže se neulejvá. Jeho výtvor totiž není narýsován rýsovacími pery a pomocí pravítka, ale od ruky a kreslířským perem namáčeným v lahvičce s tuší. Je to dílo hrozivé, ale pochopitelné. Na začátku roku nám totiž pravili, že do Vánoc rýsovací pera potřebovat nebudeme, protože jsou jejich pořizovací náklady nemalé, může nám je právě nadělit Ježíšek. Jenže poďes nervní Pozlátko se to rozhodl nerespektovat a zadal úkol vyžadující dosud údajně nepotřebné pomůcky. Ani to, že při jeho zadávání třískal hlavou o tabuli, ho neosvítilo.

NĚMČINA

Dneska jsme se rozhodli být v dělicí učebně, neb sousedí s naší třídou a o poschodí výš se nám nechce. Snad se paní učitelka trefí. Trefila a neměla ani žádné námitky. Chtěla si zvednout náladu zkoušením, které schytal Smutný. Úhoř si přitom dodělával úlohu z deskriptivy, neboť ani on to doma nestihl. To se Slepičkové nelíbilo, neboť dle jejího názoru má svoji pozornost věnovat jí a zkoušenému Smutnému, a zabavila mu to. Ještě se zeptala, koho máme na deskriptivu. Smutný vyfasoval tři méně. A dále hodina pokračuje zcela klasicky, kontroluje, zda máme domácí úkoly, u podezřelých jedinců občas koukne i zda jí neukazují starší úlohy místo nejnovějších. A dnes se podíváme na to, jaké je pořadí předmětů v německé větě.

DESKRIPTIVA

Poděs Pozlátko vlítl do třídy, trochu zatikal hlavou a začal vybírat úkoly. Obrtlíková se omluvila, že zapomněla tubus s výkresem v autobusu. Pozlátko nic neříkal, jen cukal hlavou, takže nevěděla, zda dodání příští hodinu bude možné. Když se trochu zklidnil, pravil: „Určete vzdálenost dvou rovnoběžných rovin ρ (-5; y; z) a σ (-2; 1,5; 4,5).“ Až to doděláme, nadiktuje další roviny, takže Obrtlíková stále neví co. Má jistou pětku, nebo to může být do příště?

DĚJEPIS

Mašát se spokojeným výrazem ve tváři vyvolal Krásenskou. Dostala za 4. Dále vyzkoušel Maďara, po chvíli mučení ho posadil s tím, že se sám přihlásí. Dneska to nešlo jak po másle, dneska si Mašát moc nepokecal. Raději se orientoval na látku a začala diktovat: „Nebezpečím pro střední Evropu jsou kmeny Maďarů. Jsou to kmeny kočovné a do jisté míry ohrožují i Český stát. Roku 955 byli Maďaři poražení na řece Lechu a postupně se začíná formovat Uherský stát.“ Dále probíráme i Polský stát, Kyjevskou Rus a Český stát za vlády Přemyslovců.

TĚLOCVIK

Tělocvikář Cejnek se nám zrovna chystal předcvičovat rozcvičku. Ale kde se vzal, tu se vzal, byl u něho voják a učitel s ním odešel hovořit do zákoutí chodby. Ještě než tak učinil, přikázal Obrtlíkové provést rozcvičku místo něho. Dopadlo to tak, že kromě ní nikdo necvičil. Až se Cejnek vrátil, fasujeme míče a zkoušíme střelbu na koš a posléze i basketbal. 

30. 11. ČTVRTEK

PRAXE

Učitel Toufar odemkl dveře, abychom se mohli jít převlékat, kluci na chodbě, holky v dílně. Druhý vyučující Klásek sedě na lavičce už čeká na pánský striptýz, kterého se vzápětí dočká.  Potom Klásek úkoluje žáky. Krásenská, Janáčková, Horáček a Krebs budou ohazovat zdi. V dolní lepší a teplejší dílně budou zdít Gajdošík, Pohan, Korbelová a Černá. Zbytek Kláskovy družiny byl v horní studenější dílně. Dnes zdíme pilíře 30 x 30 cm a 10 šárů vysoké. Zdíme, až se z nás kouří, komu ujíždí svislice, trochu do toho kopne, však ono se to srovná. O přestávce Gajdošík čmáral křídou po taškách Černé a Janáčkové a komentoval to slovy: „Čtyři proužky pro teploušky.“ Černá s Janáčkovou ho nakonec chytly a škrtily. Gajdošík předstíral podsvinčí řičení. Po přestávce pokračujeme v zednických pracích. V příslušný čas vešel Klásek a začal nám známkovat pilíře. Oměřuje je pomocí olovnice a prkna, kde má tužkou vyznačenou ideální výšku pilíře. Na rozdíl od Toufara jedničky nedává, takže jsme většinou rádi aspoň za trojky.  Nakonec učitel kropí podlahu vodou pomocí PET lahve s propíchnutým víčkem. Strašně ho to baví. Po pánském striptýzu pravděpodobně druhý nejlepší zážitek dnešního dne.  Po jeho řádění Gajdošík s Pohanem zametají podlahu, a potom se převlékáme. Při pozorování převlékajících se kluků, Klásek ještě pronášel moudra o olovnicích.

NĚMČINA

Po chvíli, kdy jsme se usadili v dělicí učebně, přišla učitelka Slepičková a ptala se, kde je druhá půlka. Jsme totiž spojení s angličtináři a naše učitelka má na starosti vše.

„My se budeme množit,“ neodpustil si poznámku Gajdošík.

 „Počkejte, já pro ně dojdu,“ řekla učitelka a odešla. Vyřešila to tak, že jim zadala nějaké úkoly a nás hodlá mordovat.

„Paní učitelko, nemůžete je přece nechat bez dozoru,“ ozval se Gajdošík. Z rozrušení, že dnes má vyučující obě jazykové skupiny, zapomněla si učebnici v kabinetu, a proto pro ni poslala Krásenskou, poněvadž jí důvěřuje, že kabinet po její návštěvě zůstane v původním stavu. Pak probíhá klasické rozvržení hodiny, kontrola domácích úkolů, nějaké prozkušování, procvičování a zadání nových domácích úkolů jako doplnění předložek do přísloví: „ Der Mensch lebt nicht vom Brot allein,“ což znamená, že nejen chlebem je člověk živ.

POZEMNÍ STAVITELSTVÍ

Homolka se přihoupal v 12:39, což značí, že má 4 minuty zpoždění. Gajdošík s Maďarem se omlouvali, že si zapomněli sešity. Učitel to přešel celkem snadno a začal diktovat unifikaci rozměrů a technickou normalizaci. Ještě stihl začít novou látku o dírách ve zdech a jako obvykle čmáráme příslušné ilustrace do kulturně vedených sešitů. Jenže Homolka se nudil, tak se zvedl a začal si to rázovat po třídě. Po té pravil: „Když se tak dívám, tak ta úroveň sešitů není dobrá. Vůbec, špatná.“ V 13:17 nám najednou přikázal stoupnout si a zdrhl. Hodina oficiálně končí v 13:20, ale čím dřív Homolka z očí, tím líp.

O polední pauze si někteří studenti jako Krebs, Plutnarová a pilný Gajdošík doplňovali domácí úkol z matematiky. Jako předloha jim k tomu posloužil jiný sešit, a protože čtyři sešity na jednom místě potřebují více místa, jako vhodné stanoviště se jevila učitelská katedra.

MATEMATIKA

Protože paní učitelka Borovičková asi v kabinetu popíjí, jak jinak si vysvětlit její prozatímní absenci, Gajdošík se ujal její role, sedí za katedrou a afektovaně ji předvádí: „Áčko, béčko, áčko, béčko, áčko, béčko.“ Učitelka nakonec dorazila a pravila rozhořčeně: „Zas tu třídnici! Já se z toho u vás zblázním. Služba zase půjde se mnou po hodině.“ No jo, pan Homolka, stále si není schopen zapamatovat, že máme odpolední. Pak se ptala, kdo nemá domácí úlohu. Všichni měli, že… Pak probíráme lineární rovnice o jedné neznámé. Pak ona propírá naše schopnosti u tabule: 2(x-1)-x > 3(x-1)-2x-5 atd.

CHEMIE

Protože matematikářka do třídnice zapsala po hodině ve sborovně, musel si chemikář Hornický pro tento důležitý dokument dojít sám. Po uspokojení ze zápisu, zalistoval ve svém tajném deníčku a vyvolal pana Mareše na vodík a slečnu Krásenskou na kyslík. Když tam tak Mareš stál u tabule a měl si cosi připravovat, pravil: „Služba, křídy.“ Hornický mezitím rozebírá poslední písemku, jak skvělí chemici to vlastně jsme, samý skrytý talent. Najednou někdo zaklepal na dveře, Čutka otevřel, vyskočil nějaký cizí žák a tázal se: „Je tu nějaká třídnice?“ Byla, tak ji sbalil a zdrhl. A nyní se Mareš konečně může projevit u tabule i s celým vodíkem. Někdo ťuká. Je to ten starý známý zloděj třídnic, avšak tentokrát ji vrací. Mareš pokračuje. Učitel si důkladně prohlíží jeho přípravu na tabuli. Mj. tam stálo Zn a u toho jakási čárka. Toho se hned učitel chytil a otázal se: „Co to tam je za čárku?“

„To tam už bylo,“ reagoval Mareš a čárku mazal rychlostí blesku. Dostal za 3.

„Máte červené uši z toho, jak je máte odřený, jak jste poslouchal nápovědy,“ zdůvodnil mu to ještě Hornický. Krásenská za kyslík dostala dva mínus.

„Napište si. Voda, peroxid vodíku,“ což je evidentně téma dnešní látky. Anomálie vody je, že nejhustší je při 4°C atd.

29. 11. STŘEDA

STAVEBNÍ MATERIÁLY

Středa započala ve veselém duchu zkoušecím. Vyvoláni byli Obrtlíková a Smutný. Obrtlíková si písemně na tabuli má připravovat kameninu a Smutný magnesit. Čutka s Marešem se vykecávali, což učitele Zajíčka podnítilo k reakci. Oba si museli stoupnout. Zajíček se ptá Obrtlíkové, když se na tabuli nic neobjevuje, z čeho se kamenina vyrábí.

„Z jílu?“ otázala se ho nejistě zkoušená Obrtlíková.

Pažout radí potichu dál: „Z jílovitých hlín.“

„Z jíloviny?“ otázala se tedy Zajíčka opět Obrtlíková.

„Jaký je mezi tím rozdíl?“ zajímá se učitel.

„Žádnej,“ odpoví Obrtlíková.

„Spíš je to nesmysl,“ konstatuje Zajíček. Pak ještě říkal, že se tam přidávají ostřiva a taviva.  Smutný mezitím na tabuli také nic nenapsal, a tak je vyměnil.  Smutný tedy mluví o kamenině, zbytek třídy také mluví. Zajíček říká, ať se nebavíme, že nám udělá zadarmo třídnickou hodinu. Bude prý probírat školní řád i se zákony.

“Zákon je moje hobby,“ oznamuje Zajíček, prý ho teď naštvali… Nakonec pokračuje ve zkoušení a oběma dává 4. Ještě nám oznámil známky z poslední písemky. Nyní přichází řada povídky ze života. Vypráví, že jeden student, když mu v lednu bylo 18 let, napsal žádost o propuštění ze školy a bylo to. Čutka s Marešem dostali povolení si sednout. Poté vypráví, jak s kolegyní Pilnou viděl, jak vezou do Ždírce smrky o správné tloušťce a jako svíčky. Mluví zase o vadách dřeva a o pryskyřici, že 5 cm pryskyřice je vada.

„Jistě jste si všimli, že dřevo je hořlavé,“ praví dále. Pak se táže, jaký materiál je nejméně odolný požáru. Je to ocel. Dřevěný trám, když je dostatečně tlustý, tak ohoří, vznikne struska a kyslík se nedostane dovnitř, a proto je odolnější než ocel.  Pak se ptal na nosnost oceli a  dřeva. Dřevo, ale za určitých okolností. Ne jakékoliv dřevo a ne borovice. Dřevo je dobře opracovatelné a spojovatelné. Každá ocel není dobře spojovatelná. Svár nemusí být kvalitní. Dřevo je pohledové. Uklidňující je dřevěná stěna víc než plechová. Špatná vlastnost je náchylnost k houbám.

O přestávce přišel třídní Cejnek, zřel, že se zase houpeme na židlích, i tak značně zdecimovaných, tak řekl, že se za to budou vybírat peníze. Dále nás informoval, že už přišla výše ceny potřebná na hory. Za jídlo budeme platit 600 Kč a je to bez snídaně.

„A co budeme snídat?“ zeptal se kdosi.

„Budeme vařit čaj,“ odvětil věcně Cejnek.

LITERATURA

Pilný se ptá Dvořáka na domácí úkol.

„Měli jsme si přečíst úryvky ze 14. století,“ odvětí Dvořák.

„Konkrétně,“ na to učitel.

„Nóó,“ přemýšlí Dvořák.

„Nevíte konkrétně,“ odtuší Pilný.

„Nevim,“ přizná Dvořák.

Nakonec obsah domácího úkolu vyklopila Krásenská. Bylo to od Tomáše Štítného ze Štítného. Gajdošík vypráví, co o něm zjistil. Obrtlíková má povinnost číst ukázku na straně 115. Korbelová byla dotázána, co podstatného se dověděla, mj. čte citaci: „A protož slušné j´ pánóm Písma poslúchati a kazatelóv spravedlivých a býti rozumnu, jakož jim i Šalomún radí, řka: „Poslúchajte, králi, a rozumějte! Naučte se, súdce, ješto súdíte kraje zemské! Přichylte svoji uši, ješto máte pod sebe lid mnohý, a mílo j´vám, že se okolo vás trú zástupové lidští. Neb dána j´ vám od boha moc Najvyššieho, jenž otieže vašich skutkóv a projde myšlenie vaše, že jsúce služebníci jeho právě jste nesúdili.“

V 9:25 do třídy vešel Cejnek a řekl: „Milane, máš tam nějakou návštěvu.“ A Pilný odešel, ale vzápětí zase přišel.

„Už je to vyřešený?“ ptali se ho kluci v prvních lavicích.

„No jistě,“ odvětil Pilný, „nakonec se ukázalo, že to není pro mě.“ Zabýváme se tedy ukázkou z Knížky o šašiech. Na příště si máme přečíst texty Mistra Jan Husa. Pak se učitel ptá, zda jsme se domluvili o slohové práci. Bude to prý příběh ze života.

ODBORNÉ KRESLENÍ

Učitelka stále nikde, a tak Gajdošík s Máchou J. si čekání krátili házením kříd po sobě. Gajdošík džentlmensky zasedl židli Černé v první řadě u okna, která teď musela stát, a Mácha J. stál u skříně ve zdi v boční stěně místnosti. Po chvíli Gajdošíka napadla inovace hry. Na okno přilepil obrázek jakési ženy. „To je moje matka,“ dodal a šel na druhou stranu třídy k Máchovi. Společně pak házeli křídy na obrázek ženy jako na terč. Mezitím si Černá honem sedla na svoji židli, takže až Gajdošíka házení kříd na papírový terč omrzelo a opět byl u okna a s Máchou po sobě zase házeli křídy, musel stát na vlastních. Skupina ornitologů zase pouštěla vlaštovku. Dnes je vzdušný prostor nějaký rušný. V 10:13 konečně přišla pančelka Svobodová a řekla: „Už jste si mysleli, že jsem na vás zapomněla, viďte?“ Ukazovala nám tisk z matrice a jiné obrázky. Ještě došla pro nějaké matrice. Zvoní, příště to budeme dodělávat.

MATEMATIKA

Jako zkoušený žák je vyvolán Krebs. Dostal rovnici a rozklad na součin, odchází s 1-. Dnešní látka jsou lineární rovnice s absolutní hodnotou a Borovičková to názorně ukazuje na příkladu |x+1| + |x+2| = 2. Konec lehára, teď musí u tabule počítat žáci a jako první jde Obrtlíková s ukázkou příkladu |x| - |x-1| = 2.

VÝPOČETNÍ TECHNIKA

Jako obvykle čekáme v nejvyšším patře školy na pana vyučujícího Homolku, až se laskavě dostaví a vpustí nás do třídy. Na začátku hodiny klasicky nejprve nastavíme konfiguraci jako barvu pozadí a čas atd. a  doděláváme ještě štítky v databázi Claris Works. Potom Homolka probírá nové odvětví Claris Worksu a to tabulku. Děláme poctivě tabulky, v nich buňky, sloupce a řádky, Homolka hlasitě mluví, musíme měnit šířku sloupců tím, že najedeme na rozhraní buněk a posunujeme buď doprava nebo doleva. Celkem triviální činnost, ne tak s Homolkou za zády, protože on hlasitě mluví. Na přestávku nás vykopl ze třídy, protože se chtěl někam zašít a nedůvěřuje nám, že bychom s počítači nic neudělali. Třídu zamkl a zmizel.

Na druhou hodinu přišel až dlouho po zvonění, asi nechtěl přijít vůbec, ale třída před zamčenou učebnou uprostřed vyučovací hodiny přece jen vypadá hloupě. Teď probíráme funkce. Parametr funkce může být buňka tabulky, výraz, výpočet, konstanta, logická hodnota (ano, ne), logický výraz, datum, čas, text. A druhy funkcí jsou konverzní funkce, funkce časové, funkce finanční, funkce pomocné a funkce blabla…  Ha, někdo ťuká, nějaké oživení… Vešel Pozlátko, správce vstupních magnetických karet pro studenty, a dal Krebsovi zánovní kartu. Pak na příkaz Homolky děláme tabulku a zkoušíme do ní napasovat funkce ABS, LN, SUM. Nakonec máme sečíst rozdíl, ale už zvoní, tak jsme jen uložili a vypnuli počítače.

28. 11. ÚTERÝ

Tělocvik je nultou hodinu, takže někteří kvůli spojům z domova musí čekat před školou i dlouho před sedmou. Je zima a zamčeno, nakonec se školník smiluje a školu odemyká dříve a vpouští účastníky tělocviku dovnitř.

TĚLOCVIK

Na pořadu hodiny je zase gymnastika. Na zaprášených žíněnkách se pokoušíme nepovalovat, ale dělat svíčku, jízdu na kole, také zkoušíme sestavu, která musí obsahovat všechny naučené cviky. Pak tělocvikář ještě organizoval běhy napříč tělocvičnou a po nástupu jednotky konečně šlus.

POZEMNÍ STAVITELSTVÍ

Homolka nabubřele vešel do třídy a zrak mu utkvěl na tabuli stojícím včerejším datu 27. 11.  Protože rád prudí, afektovaně na tento text zaklepal. „Dále,“ ozvalo se z vedlejší třídy. Ne, to byla jen vtipná vsuvka. A ještě Homolka dodal: „Služba nám chrápe.“ Janáčková s Plutnarovou raději ani nedutaly. Pak se Maďar omluvil, že zapomněl sešit, Homolkovi blýsklo pomstychtivě v oku a Úhoř se omluvil, že byl minulou hodinu nepřítomen. „Tak, co by nám řekl Pivoňka? Kamenné zdivo,“ zahřímal Homolka, když si prohlížel svůj učitelský zápisník. Pivoňka šel poslušně na pranýř a spustil. Po chvilce neměl co říci, a proto Homolka hned reagoval: „To je všechno, co jste nastudoval? To je velice skrovné… Kyklopské zdivo.“ Nic nebylo, Homolka tedy dává další otázku, což je cihelné zdivo. Pivoňka mluví a po chvíli neví jisté souvislosti s běhounovou a vazákovou vrstvou. Učitel tedy odpověď hledal v lavicích a konkrétně u Kozelky. Ten však neposlouchal otázku, a proto byl odměněn koulí v učitelském zápisníku. Homolka navnaděn, že nachytá dalšího, si vybral Bašeho. Ten však začal mluvit k věci. Tak se Homolka vrátil k objektu u tabule, Pivoňkovi a chtěl po něm rozdíl mezi křížovou a polokřížovou vazbou. Výsledek zkoušení jest pětka.  Další pán na holení u tabule je Kolouch. „Tak něco k tomu ukončování cihel… něco si připrav,“ pravil vyučující. Kolouch tedy nejprve kreslí ukončování zdi tloušťky 30 cm, pak 45 a 60 cm. Mezi tím Homolka přemýšlí, do koho by rýpl, tu si vzpomene na Úhořovu omluvu: „Úhoři, já bych vám doporučoval doplnit látku, abyste se příště nemusel omlouvat.“ Úhoř: „Ale já…“ Homolka ho však nenechá dosmlouvat: „A příště nevyrušovat!“ Kolouch mezitím stále kreslí na tabuli, špatně, což vybudilo vyučujícího k reakci: „ A dost! A dost!“ Kolouch se ospravedlňuje: „Já se spletl.“ „Jenže vy se pletete pořád,“ konstatuje Homolka a dává mu další šanci: „Řádkové zdivo.“ Zvoní. „Totéž, opět nepřipraven, pět,“ ukončil vyučující zkoušení.

O přestávce odchází Pažout na olympiádu z anglického jazyka a my ostatní čekáme na druhou hodinu plnou pana učitele Homolky. Když přišel, neopustil si svoji obvyklou řeč ke zkoušení, k učení a připravenosti. Pak píšeme Homolkův diktát z učebnice o modulové vložce a rozměrech prvků a výrobků a kreslili k tomu sadu příslušných obrázků.

O přestávce přišel třídní a měl proslov o tom, abychom se učili a nezlobili a byli zdraví.

KONSTRUKČNÍ CVIČENÍ

Máme suplování, kterého se ujal učitel na praxi Toufar. Tedy neujal, po třech minutách odešel. Gajdošík začal zpívat: „Když vykouknu z okna ven…“ Úhoř na to rozhořčeně, že ho někdo vyrušuje při kreslení: „Prosím tě, Gajdošíku… Když vykouknu…“ Gajdošík, aby zaplašil nudu, začal si hrát s pásem samolepicích papírů. Prý, že je podleze a dal jeden konec držet Krásenské a druhý Horáčkovi. Ti byli z toho tak konsternovaní, že se nezmohli na odpor.  „Kreslíte, kreslíte?“ nakoukl do třídy Toufar a zase zmizel v útrobách školy.  Pak zase přišel a odešel, přišel, odešel… Druhou hodinu supluje fyzikář Choroš, který se ničím nenechal rušit při čtení novin.

FYZIKA

Choroš vešel, předpisově zapsal a otevřel si sbírku příkladů z fyziky a monotónně začal diktovat první příklad: „Auto o hmotnosti 4,5 t jede rychlostí 72 km h^-1, zastaví za 5 s. Jak velká je brzdící síla?“ A počítá se a následuje další: „ Z děla o hmotnosti 500 kg byl vystřelen náboj o hmotnosti 2 kg rychlostí 600 m s^-1. Jaká je rychlost zpětného rázu děla?“ A tak to pokračuje až do zvonění.

DĚJEPIS

„Sedněte si, prosím,“ pronesl učitel Mašát. Asi tří se omlouvali, že kvůli pokročilé skleróze zapomněli sešity. „Janáčková. Docela hezké jméno, že?“ řekl vyučující. Janáčková tedy vstala a šla k tabuli. Tam učitele seznamovala s kmeny v České kotlině. Učitel se táže na Heiloty, Cyrila a Konstantina, Sáma. „Co to je advent?“ ptá se Mašát, což dle tématu znamená poslední otázku. A už je tu dnešní látka, Mašát medituje nad knížetem Václavem (+ 935) a Boleslavem, dále nad založením biskupství v Praze 973. „Literární ukázka: Ibrahím ibr. Jakub: Zprávy o západních Slovanech (965 - 966),“ jsme si museli napsat do sešitu. Hned na to Vašák zmíněnou ukázku čte a dle něho důležitá fakta ukazuje na mapě. Po dočtení nad tím medituje, až se dostane k oznámení, že nějací prváci psali písemku z češtiny hned první den školního roku. „My taky,“ řveme sborem. Písemka byla na téma „Čím chci být, až vyrostu“. Kolega Novák to měl hotové během jedné minuty a odevzdal. Stálo tam: „Chci být zvěrolékařem. Odmala jsem byl vychováván mezi dobytkem.“ Třída se smála a spolužáci strkali do Nováka.

O přestávce sportovci Pivoňka s Čutkou hráli házenou s mokrou houbou, nakonec zmizeli ven na polední přestávku, podlaha už byla nápadně mokrá, tak aby do chemie uschla.

CHEMIE

Úhoř se Hornickému omlouval, že minulou hodinu byl nepřítomen, kdyby to jako nevěděl. Od písemky mu to stejně nepomohlo, byla z reakcí. Učitel při pochodování třídou pronesl: „Zatím jsem se nesnížil k tomu, abych po vás kontroloval skupinu.“ Dobře, jsme všichni A. Dnešní látka byla o kyslíku, ozónu a oxidech prudivých.

MLUVNICE

„Neupadnete, kolego, když se postavíte rovně?“ otázal se učitel Pilný studenta Pažouta, když zapisoval do třídnice. Byl totiž silně opřený o lavici. Dnešní hodina je zasvěcena pokračování představování našich bydlišť. Byl vyvolán Smutný, ale neměl napsanou osnovu. Dále šel Válek. Musíme zase upozorňovat na jeho chyby: „Často říkal no a…“ řekl někdo. „A také co,“ přidal se Kolouch se svou troškou do mlýna. Vágner skončil s trojkou. „Věro,“ vyvolal Pilař dalšího jedince. „Nééé,“ dostalo se mu v odpověď, ale smůla, musela jít na pranýř. Mluvila o Brodu. Vznikl asi koncem 12. století… Nakonec je lynčována spolužáky za chyby, dostala 2.  „Pro dnešek vše. Tak Ondro, kde jsme skončili?“ konečně to uťal Pilný. Krebs nemeškal a opověděl: „Slovotvorní činitelé.“ Vyučující se tedy ptá co to je, protože ač učitel, patrně to neví. Posléze se dostal k aktivitě dne a kreslí na tabuli sinusoidu, jak aktivita během dne klesá a stoupá. „Jazykové styly podle funkcí,“ píšeme si do sešitu, pokud ho vlastníme, nadpis. Hned na to si píšeme styly jako styl prostě sdělovací, styl odborný, publicistický, umělecký a nějak nad tím meditujeme a ještě se mluví o slohových pracích. No potěš koště. 

27. 11. PONDĚLÍ

DESKRIPTIVA

Pan učitel Pozlátko se přicukal i s rýsovacíma pomůckami. Zadal první příklad: Sestrojte rovinu souměrnosti σ úsečky AB, kde A ( -3; 1,5; 1), B (1; 6,5; 4,5). A začal ho na tabuli rýsovat, červená hlava se mi při tom jen zmítala. Po dokončení zadal další, a pak zase další a další příklady. Konečně zvoní, neboť tím, jak je nervní, je na nervy celá třída.

NĚMČINA

Slepičková přicupitala, zapsala do třídnice a Gajdošík s ní odcupital k angličtinářům. Nyní učitelka za asistence svého zápisníčku kontroluje domácí úkoly. Co by se dalo dělat pak? Ano, zkoušet. Nejdříve zkouší Kurebse, dostal 1-. Pak vyvolala Smutného a musela mu napsat do svého deníčku malou pětičku, neboť dle jejího mínění neuměl předložky. Když byla uspokojena, začala si zase procvičovat něco v učebnici a probírat skloňování osobních zájmen.

FYZIKA

Učitel Choroš těžce přicestoval do třídy, zaúřadoval ve třídnici, zalistoval ve svém zápisníku a vyvolal Pohana na oba dva druhy energie, které věděl na 1-. Pak šel na kobereček jeho soused v lavici Matásek a Choroš pravil: „Tak, co víš o výkonu?“ Tak něco věděl, poněvadž dostal za 1. Dnes se probírá nová kapitola pojednávající o gravitačním poli. Choroš básní o gravitačním zákonu neboli o zákonu všeobecné gravitace a předvádí nám to na početním příkladu: m₁ = m₂ = 10t; r = 10 m.

MATEMATIKA

Další přírodní věda na programu dne s pančelkou Borovičkovou v čele. Začínáme zkoušením, které schytal Dvořák s příkladem y = |x| + |2x+1| a s dvojkou za odměnu. Po akci učitelka začala probírat lineární rovnice s neznámou ve jmenovateli. První příklad této látky šel předvést opět Dvořák, když mu to zkoušení tak pěkně šlo.

LITERATURA

Učitel Pilný lehce vkráčel do třídy a zapsal a vyčkávavě se zahleděl. Janáčková měla mít referát a měla ho. Byl o knize Kronika života a vlády Karla IV. od Františka Kožíka. „Máme ukázečku?“ otázal se po jejím projevu Pilný. Ukázečku neměla, a tak se jí ptal na doplňující informace ke knize. Když byl spokojen, otázal se kolegy Pivoňky, jaký byl domácí úkol. Jenže než stačil od sebe oddělit rty, vyřkl Gajdošík, co jsme měli číst. „Vy jste Pivoňka?“ zajímal se Pilný. Sice nebyl, ale byl se sebou spokojen. Do sešitu si píšeme nadpis: „Další satiry 14. století a čteme postupně Hradecký rukopis. Pilný se ptá, jaká tam je humornost a kritičnost. No, je tam, když se ptáte. Pak se čte Podkoní a žák a zase se ukázka rozebírá na šrouby a matice např. termín rvášta se je duál rvali se. Po jak takž učitelově uspokojení rozebíráme ukázku Píseň veselé chudiny a za úkol je četba Knížek šesterých o obecných věcech křesťanských. Zvoní. Amen.

24. 11. PÁTEK

O velké přestávce naši třídu navštívil dějepisář Vašák a žádal si Gregora. Ten se tedy ozval čekaje, co mu bude chtít. Ale Vašák mu jen přinesl mapu města kvůli zdejším rybníkům, o nichž mluvili, když byl Gregor zkoušený.

NĚMČINA

Pančelka Slepičková si do deníčku nepoznamenala, zda nám dala domácí úkol, a proto jí to Gajdošík vysvětlil: „Já vám připomenu vaše slova: Abyste se aspoň koukli do učebnice.“ To ji na oko umlčelo. Rozhodla se nás v lavicích zkoušet na předložky se třetím pádem, takže si nikdo nemohl schrupnout. Když ji to unavilo, začala si procvičovat nějaká cvičení z učebnice.

DESKRIPTIVA

Dopajdáme se z jazykové učebny do naší třídy, kde měla před námi deskriptivu druhá půlka třídy, která má teď angličtinu, a hned nás vítá milá tvář pana učitele Pozlátka. Jak milé. Po výsledcích písemky se znovu vrhl na afektované vysvětlování průniku dvou trojúhelníků. Když byl sám se sebou spokojen, rozdal písemky s pětkami a měl z nich radost, hlava se mu třásla o sto šest, tělo sebou zmítalo ještě víc. Dále nám oslazuje život domácím úkolem. Na formát A3 dle pravidel konstrukčního cvičení s popisovým polem a s rámečkem tuší na příští pátek: Zobrazte průnik trojúhelníka ABC; A (3,5; 6; 1), B (-1,5; 9; 0), C (-3; 0,5; 5,5) s trojúhelníkem MNP; M (4,5; 1,5; 8,5); N (0; 0; 7,5); P (-4; 6,5; 0). Za a) pomocí krycích přímek, b) pomocí stop rovin. Uf, konec zadání. Pak učitel zadal jiné zadání, které s tikem, díky kterému mu padá z rukou rýsovací náčiní, kreslí na tabuli.

DĚJEPIS

Při zvonění ještě vešel třídní Cejnek a vadilo mu naše houpání na sedacím nábytku a ať se nedivíme, že se rozpadá a nemáme na čem sedět. Asi šel kolem školníkových dveří a všiml si té hromady červenobílých rozpadlin, které bývávaly židlemi. Teď vchází dějepisář Mašát. Po úřední činnosti oznamuje, že nebude zkoušet, poněvadž ho o to někdo SLUŠNĚ požádal. Začal vyprávět o egyptské hrobce nedávno nalezené českými egyptology staré 4000 let. Pak hovořil o to, že zemřel Emil Zátopek. Pohřeb bude státní z Národního divadla 6. prosince. Dále nám představuje Zátopkův život. V 1952 na Olympiádě v Helsinkách… Pak se to ovšem kvůli žvanílkovi Gajdošíkovi přehouplo k trochu jiné oblasti, ke Spartě a Slávii. Najednou si Mašát po týdnu všiml, že prostřední řada lavic a ta u dveří jsou sražené k sobě, takže tvoří čtyřmístné lavice. Řekl, že se to má rozdělit. Třída mu okamžitě oponuje, že i pan Homolka říkal, že je to takto lepší, že je tu více místa. A když to říká i Homolka… Mašát se raději otočil ke svým poznámkám a začal diktovat: „Itálie – nevzniká jednotlivý stát: spory mezi císařskou a papežskou mocí, neochota bohatých přímořských měst doplácet na chudé a hornaté vnitrozemí.“ Hned na to diktuje nadpis nového témata: „Vznik a vývoj Českého státu,“ a na tabuli rozroluje mapu, něco nad ní pomedituje a pokračuje v diktování. Z neznámých důvodů celou třídu rozesmál název jednoho kmene, jenž zní Pšované.

TĚLOCVIK

Tělocvikář Cejnekl nejprve informoval o lyžařských výcvicích na horách. Bohužel, už to skončilo a musíme předstírat basketbalový trénink. Jedné osobě se podařilo míč na koš hodit tak šikovně, že se tam zasekl. Ostatní mají aspoň o zábavu postaráno a svými míči se do něho trefují, dokud nespadne. Po tréninku přišla řada na samotnou hru a na závěr hodiny byl nástup a Cejnek neopomněl prohlásit něco o nebezpečných dlouhých nehtech.

23. 11. ČTVRTEK

ODBORNÉ KRESLENÍ

Svobodová ani nestačí zapsat do třídnice a Gajdošík se hlásí , že chce vybrat obrázky reklamních nápisů, které jsme dělali doma. „Ty to chceš vidět, viď?“ došla Svobodové Gajdošíkova snaživost. Dnes malujeme, respektive píšeme písmo na milimetrový papír. Dnes chybí žáci Holík a  Úhoř. Úhoř je udatný bojovník a v jednom boji vyhrál otřes mozku, což je důvod jeho áčka. Mezitím Svobodová známkuje reklamní nápisy a my píšem a píšem až do úplného vyčerpání. Vyčerpání nás, papírů i tužek. Po zvonění vyčerpání toto pominulo. Gajdošík si sedl za katedru, hrabe se v oznámkovaných výkresech a hlásí známky: „Jim Bean jedna, Telegom jedna… Tady není fakt nic pěknýho. Jenom asi to, co napsala ona: Málo výrazné.“ Po zvonění přišla Svobodová na druhou hodinu a chce, abychom si rozdali nápisy. Hujer Gajdošík se hned hlásí. „Ty seš takový aktivní rozdávač,“ odpověděla mu. Pančelka Svobodová je děvče šikovné a ke konci hodiny ještě stihla oznámkovat i dnešní práce.

STAVEBNÍ MATERIÁLY

Učitel Zajíček vešel s výrazem ve tváři svědčícím o dvouhodinovce plné výkladu. Zajíček otevřel ústa a současně se otevřely dveře do třídy. Ne nebyl to žádný nadpozemský jev. Byl to omyl angličtinářky. Konečně Zajíček spustil, na programu je dřevo, dřevo a zase dřevo. Začal mluvit o dřevě, o borovici a hudebních nástrojích. Zajímá se kdo z nás hrá na dřevěný strunový hudební nástroj. Nehraje nikdo. Ať už doopravdy nebo pro jistotu, aby nemusel Zajíčkovi líčit své dojmy a souznění se dřevem. Počkat, někdo se ozval: „Táta.“ Aspoň něco pro Zajíčka, může reagovat: „Můj táta taky hrál na křídlovku.“ A nyní výklad konečně začíná nabírat grády. Zajíček říká, že je v ČR mizerná politika, proč se prodávají stromy a proč to se dřevem není ideální. Cena oceli stoupla 12 krát až 25 krát. Za deset bude cena dřeva stejná a bude vzácnější. To znamená, že se u nás se dřevem plýtvá. To je realita. Zajíček říká, že je zde špatný průmysl a že foukaj větry ze západu. Průmysl způsobuje kyselost ovzduší a dřevo nestačí růst zdravě, a tak se vápní. To je realita.  Máme šetřit dřevem. Dřevo se někde nahrazuje sádrokartonem, který není Zajíčkův přítel. Objem výroby pryskyřice závisí na slunci: málo slunce = málo pryskyřice. Modřín je dražší než borovice, ale borovice je odolnější. Dřevo si máme vybírat z jižní strany u kraje lesa, kde je hodně slunce. Čutka se hlásí a táže se, jaký je rozdíl mezi jádrovým a bělovým dřevem, že je jedno tmavší a jedno světlejší. „A víš proč?“ zajímal se Zajíček. To Čutka, který si musel při otázce stopnout, nevěděl, ale spustil se pant Gajdošíkovi. „Vyměňte se,“ nařídil honem Zajíček. Gajdošík si tedy stoupl a Čutka sedl. Po uspokojení jakýmisi odpověďmi, začal mluvit Zajíček o lesích a jejich inventuře. Říká, že ve Ždírci na pile spotřebují 800 kubíku dřeva za směnu, ta je osmihodinová a směny jsou tři. Bukvice bobtná a roste. Kdysi se používala k trhání skály. Když navlhne, dokáže strhnout atiku ze střechy. Zákon nařizuje, že se dřevo smí kácet v určité době. V zimě. Vlhkost dřeva je 40 % až 180 %. Učitel se ptá, kolik stojí dřevo? Odpověděl sám, že za kubík zaplatíme 400 Kč nebo také 50 000 Kč. Pak kreslí na tabuli a říká, že suk je vada a vlnitost také. Teď mluví o plísních a houbách na dřevě, mj. o dřevomorce domácí. Má se vše spálit a už tam dřevo nedávat. Topol je dobrý filtr ovzduší a zvoní. Zajíček překvapen, že musí končit. Ptáme se ho ještě na písemky, ale on takticky neslyší.

O přestávce Pivoňka s Kočkou zahájili sportovní den. Navzájem si rozhazovali věci a kdo podá vyšší výkon. Pak se i svou troškou do mlýna zapojil Pohan. Nahazoval Pivoňkovi křídy a ten je odpaloval třídní knihou. Po jednom úderu mu v ruce zůstaly jen zelené plastové desky  a papírový obsah letěl, až přiletěl na Krebse.

STAVEBNÍ MATERIÁLY POHLEDEM ŽÁKA MAREŠE

Zajíček začal mluvit o dřevě a říká, že je v ČR mizerná politika. Proč se prodávají stromy a proč se dřevem to u nás není ideální. Cena oceli stoupla 12 – 25 x. Za 10 let bude cena dřeva stejná a bude vzácnější. Tím vysvětlil, že se u nás se dřevem plýtvá. Taky řekl, že je zde špatný průmysl a že foukaj větry ze západu. Průmysl způsobuje okyselost ovzduší a dřevo nestačí růst zdravě. To je realita. Máme šetřit dřevem. V konstrukcích se dřevo nahrazuje sádrokartonem a ocelové profily. Máme ještě dřeva tvrdá (listnatá). Dělíme na stavební borovice truhlářské a konstrukční (nosné). Objem výroby pryskyřice závisí na slunci (málo slunce – málo pryskyřice). Modřín dražší než borovice. Odolnější borovice. Dřevo si budeme vybírat z jižní strany u kraje v lese, kde je hodně slunce.

O přestávce se na mě Bareše dívala slečna Krásenská a usmívala se. Taky sem viděl usmívat se slečnu Černou, krásné pohledy. Dívaly se také na Gajdošíka.

Bukvice bobtná a vlhne. Dřív se ho používalo ke kácení skály. Dokázala by strhnout atiku na střeše. Zákon nařizuje, že se dřevo smí kácet v určitém věku. Za socializmu se taky kradlo (1985). Vlhkost dřeva je 30% - 50% - 180%. Zeptal se nás, kolik stojí dřevo? Řekl, že za kubík zaplatíme 400 Kč nebo taky 50 000 Kč. A Gajdošík si říkal, že je to malý rozdíl. Skoro celou hodinu kecali Pohan s Matáskem a Čutka spal. Taky si Gajdošík hrál s propiskou. Za chvíli Janeček zase kreslil něco na tabuli. Mareš si povídal s Gajdošíkem. Janáčková má hezkou podprsenku a ještě hezčí obsah. Gajdošík zase něco kecal a Krásenská se na něj podívala a usmála se, KPohan s Marešem se taky smáli. Čapek unavenej. Zajíček pořád mluvil o dřevě a říkal, že suk je vada. Zase kreslil na tabuli. Vlnitost dřeva je taky vada + štěpitost. Mareš zase chvíli poslouchal walkmana. Gajdošík si hraje s hodinkami. Horáček je hodný. Molák se ani nehne. Baše smutnej a unavenej => spí. Kozelka se dívá slečně Klrásenské na její lačná ňadra. Kozelka se houpe na židli. Válek něco gumuje. Je 11:15 hodin. Zajíček pořád něco kecá o dřevomorce domácí. Dřevomorka domácí je škůdce => spálit a zbourat a dřevo už nedávat. Zajíček ukázal na prkno na zdi ve třídě a každej si začal šahat na prkno a Čutku to ňák vzalo. Zajíček se směje. Má propisku v kapse. A kravata na krku. Gajdošík řek, že už na to přišel a Zajíček řekl, že to nemá číst z knížky. Gajdošík to pochopil. Mareš je unavenej, zavírá oči,… spí. Už se probudil. Pažout je tlustej. Kozelka něco hledá v lavici. Kouše si vlasy, strká si je do huby. Vosahává si je. Asi mu chutnaj. Čutka si krknul. Je 11:24. Mareš blbě čumí. Čutka s Marešem se tlemí a otravujou. Nemůžu psát. Je 11:27. Čutka kecá s Marešem. A Matásek s Pohanem. Pohan se otočil a kecal s Marešem a s Čutkou. Válek otravuje s Peivoňkou. Jaknáčková má pořád pěknou podprsenku. Válek 20 minut gumoval. Topol je mimořádně kvalitní filtr ovzduší. Poslední lavice pořád otravujou (Čutka, Mareš, Gajdošík). Moclák je hodný. Kozelka usíná. Krolouch taky. Je 11:32. Za tři minuty zvoní. Čautka říká: „Zajíček je horší než uspávač hadů.“ Mareš se směje. Čapek ne. Janeček napomenul Křesťana. Po zvonění se všichni ptali na písemky.

NĚMČINA

Nekonečný příběh stěhovacích zmatků pokračuje. Část němčinářů se nastěhovala do dělicí učebny a část do jazykové. Učitelku Slepičkovou z toho zase málem kleplo, ale ustála to a dostala nás všechny do jazykové učebny zařízené zeleným nábytkem.  Po rutinních nezbytnostech jako vyplňování a odnášení třídnice angličtinářům se Slepičková vrhla na svoji nejoblíbenější činnost, ke které využila Plutnarovou. Šlo o zkoušecí akt. Pod jejím vlivem chuděra Plutnarová pletla členy, tak vyfasovala dvojku. Také stihla zkontrolovat domácí úkoly za doprovodu svého zápisníčku. Kdo neměl, měl u ní černý puntík. Konečně se vrháme na právoplatnou výuku, procvičujeme výslovnost CH a přízvuku. Gajdošík to bere velmi vážně, tedy dle jeho měřítek a Slepičková celá rozladěná mu povídá, že rozhazuje celou třídu a ruší. Typischer Gajdošík. Učitelka s jistou obezřetností před Gajdošíkem začala posléze probírat předložky se třetím pádem, ale Gajdošík se nedal.

POZEMNÍ STAVITELSTVÍ

Do naší třídy se dostavil student ze 4.C s depeší o přestěhování do jejich třídy. Už zase?  Laskavě se zvedáme a přesouváme svá zatuhlá těla. Jistá lavice byla opět umístěna vzadu u zdi a Čutka s Marešem na svém místě bezradně postávali  a v hlavách jim to evidentně šrotovalo co to šlo: „Máme tu celou hodinu stát, nebo si jít sednout ke zdi? Nechce se nám to totiž přenášet.“ Gajdošík, jejich osobní rádce, slovy učitele pravil: „Když bude lavice ve sklepě, tak vy se odstěhujete do sklepa, ne?“ Tedy hoši pochopili a lavici si odnesli na své místo dle zasedacího pořádku. Když přišel Homolka, začal diktovat prefabrikované sloupy a rozměrovou koordinaci. Tedy vše bylo v pořádku.

MATEMATIKA

Učitelka radostí jen překypovala. Naší třídnici opět někdo neznámý odnesl do sborovny, přestože máme odpolední vyučování. Asi Homolka. Mácha tedy jako služba vystartoval a v okamžiku je třídnice před Borovičkovou na stole. Vyučující po zapsání se spokojeným výrazem ve tváři začíná probírat lineární rovnice o jedné neznámé. Na souboj s rovnicí 3(x-2)-5(3-x)=(1-x)+(3x-5) vyzývá Moláka  a posléze se konají další souboje tabule vs. student.

CHEMIE

Gajdošík se nám rozhodl čekání na učitele KHornického zpříjemnit kulturní vložkou. Sedl si za katedru a předváděl učitele. Už ho to omrzelo, proto nyní jezdí s Dvořákem na učitelské židli, která má kolečka. Po chvíli si Dvořák jde sednout na své místo. Dosedá na židli a najednou je na zemi. Židle to totiž nepřežila, rozpadla se vejpůl na dvě části a Dvořák se  na zemi plácá mezi nimi. Nastal hurónská smích, který je k nezastavení. Každý se musí smát a do této třídní nálady přichází učitel. Dvořák neváhá  okamžitě se ptá, zda může židli odnést k panu školníkovi. Učitel ho pustil. Dvořák je mazaný, protože takto se vyhnul prvnímu výběru adepta na zkoušení. Hornický tedy vybral Čutku a ptá se ho na princip elektrolýzy. Čautka mu oznámil, že se nepřipravoval, tak Hornický řekl: „Dobře, za pět.“ Nyní je vyvolána slečna Korbelová na zmíněnou elektrolýzu. Jenže Hornickému se něco nelíbí, a proto povídá Dvořákovi v první lavici: „Otočte se a sledujte tabuli.“ „Mám zvednout tabuli?“ otáže se ho okamžitě Dvořák. Hornický lehce naštvaně odvětí: „Né, otočit se. Já vás odsud vyhodím.“ Korbelová si odchází sednout s dvojkou a Hornický oznamuje: „Další pán na holení. Pan Kolouch.“ Ten dostává za úkol tuto reakci: chroman draselný reaguje s dusičnanem olovnatým a vzniká žlutooranžová sraženina. Nakonec je Kolouch posazen předčasně kvůli kyselině chromové a Hornický chce dobrovolníka na dokončení. Přihlásil se Válek. Po dokončení rovnice přišel na řadu výklad látky o vodíku. Učitel předvádí reakci HCl se Zn, pak to zapaluje a my máme vidět, že vodík shořel na vodu. Ještě předvádí rozklad H₂O₂.

CHEMIE POHLEDEM ŽÁKA MAREŠE

Už po zvonění, asi tak 1 – 2 minuty tady Gajdošík s Dvořákem jezdili se židlí. Dvořák si šel sednout a … židle nevydržela, hned ležel na zemi. Všichni jsme se smáli. Gajdošík vysmátej a vožralej. Když přišel Horničák, byl řev, a tak začal vyvolávat. 1. šel na řadu mistr Čutka, nechtěl se ztrapňovat, tak dostal za 5. Pak šla Krorbelová, nechtěla se ztrapňovat, tak začala mluvit a dostala za 2.

22. 11. STŘEDA

STAVEBNÍ MATERIÁLY

Zajíček se evidentně na nás těší, je navnaděn vidinou svého výkecu. Ale co to? V půlce cesty ke svému místu jsa rozhozen, žádá službu. Stránský a Mácha P. se zvedli a jdou svému osudu vstříc.  Naštěstí mají jen posunout učitelskou židli na správnou pozici a zvednout houbu z podlahy zhotovené z PVC. Zajíček škrábaje do třídnice praví: „Tak, kdo nám poví něco ze získaných informací. Maďar!“ Maďar rozhořčeně na to: „Já už jsem ale byl.“ „To ale nevadí, klidně můžeš být pětkrát,“ odpálkoval ho pan učitel a zadal mu na tabuli si připravit cihlářské výrobky.  Ještě vyvolal Stránského a ten se rozhovořil o žáruvzdorných stavivech. Jenže jeho přednes stále něco rušilo, Zajíček se zamračil, nasměroval uši a za trest postavil kecálka Holíka. Při poslechu zkoušených se občas otočil stojícího Holíka: „ To je pohoda viď? Nikdo tě nevyrušuje.“ Janeček si chce užít s Maďarem, ale Stránského také ještě nechce propusti, a tak mu zadal přípravu výrobků z póroviny. Nyní se Zajíček pouští do Maďarem vytvořeného přehledu cihel. A co to tu není, nachází se tam i slovo křídlovka. Zajíček: „Co to je křídlovka? To je hudební nástroj, ne?“ Maďar to honem jako nenápadně smazal. Snad má učitel krátkodobou paměť, navíc jak tvrdí, je na škole služebně nejstarší… Maďar se z důvodu pokračování zkoušení ústně rozhodl přemístit blíže k učitelské autoritě. Jenže při cestě dostal záchvat kašle, což Zajíček nechtěl rozdýchat: „Buď tam, buď tam! Nevím, proč bys měl tady na mě chrchlat.“ Jedna z otázek zněla: „Co je to režné zdivo?“ Maďar nevěděl, tak Zajíček zabrousil do zoufalců v lavicích, ať si také užijí. Nejdříve, Černé, pak Krásenské, Obrtlíkové, Korbelové. Zjevně vyhlásil dívčí válku. A vyhrál, holky nevěděly, dostaly trest potupného stání. Když Zajíček obrátil zrak na svého miláčka Maďara, Černá se pokusila sednout. Zajíček má však oči všude a byla upozorněna, že si není vědom, že by to dovolil. Protože stále se mu nedostalo odpovědi a Holík už měl ze stání pěkně tvarované křečové žíly, řekl mu: „Holíku, když to budeš vědět, můžeš si sednout.“ Nevěděl. JZajíček si však zakládá na reputaci džentlmena, v jeho hodinách a v jeho třídě dámy nemívají ani službu pravil: „Dámy sednout.“ A Holík stál dál sám jako strašák na poli.  Teď se Zajíček pustil do Stránského zápisu póroviny a zaujalo ho slovo „kachličky“. Otázal se, co to je? Stránský nevěřícně, že učitel stavebních materiálů neví oč jde, mu to začal vysvětlovat. Povídal, že to mají doma na zdech v koupelně. Zajíček se teď na oplátku pustil do poučování Stránského. Prý to jsou kachle, ale ty se používají na kamna, na zeď koupelny by to bylo složité, musí se to drátovat a to, co myslí, jsou obkladačky. A nezapomněl dodat, že doma můžou mít obklady i ze zlatých mincí, ale on chce to, co se běžně používá v pozemním stavitelství. Ještě se ho zeptal na šamot a dal mu dvojku. Stránský za to poděkoval. Zajíčka to napružilo: „Neděkuj, nebo si budu myslet, že jsem ti dal moc pěknou známku. Když děkuješ, tak děkuj i za pětku. To ale nikdo nedělá a navíc by to vypadalo provokativně.“ Ještě se pustil do Maďara, nakonec ho však nechal se známkou 3/ 4. Konečně se Zajíček pustil do výuky a diktuje kameninu. Holík si dál stojí jak maják a nechá si na něj šplouchat šum třídy. Zajíček mu řekl, že když se píše, tak si má sednout. Holík mu za to poděkoval, jeho křečáky jistě taktéž. Což byl signál pro Zajíčka: „Neděkuj, vypadá to provokativně.“ A protože JZajíčka na rozdíl od žákovské havěti zvonek neruší, diktoval i o přestávce.

LITERATURA

Čutka na příkaz pána učitelského video přinesl a zkouší ho zapojit. Těšíme se, že kulturní zážitek dnešní hodina na nás zanechá. Přišel Pilný a suše řekl, ať zhasneme a roztáhneme žaluzie. Pak kolega Dvořák dostal místo nedorostlého Čutky za úkol zapojit video pomocí kabelové techniky. Ale je na tom stejně nedorostle jako Čautka. Tak jim to šel nakonec natřít Mácha P. Všichni tři svorně tvrdili, že to tam nejde. Pilný jim poradil, že to patrně bude druhý konec. Dvořák se brání, že to tam druhým koncem dával. Pilný mu odsekne: „Vy jste se asi nikdy nespletl.“Nakonec to zvládli, hrdinové. A protože televizní přijímač byl natočený pánu Bohu do oken, ostatní, protože neviděli na obrazovku, na ty tři maníky, co to měli na starosti křičeli: „Natoč to, natoč to…“ a nakonec nejhlasitější Pivoňka to doplnil pravděpodobně svým nejmilejším pořadem: „NATOČTO!“  To už bylo na Pilného příliš, ale nedal to typicky najevo, a začal vyprávět o gotické literatuře a pustil záznam z videokazety.  Díváme se a spíme. Jo, mihl se tam Karlův most. Spíme. Najednou se Pilný ptá: „Co podstatného jsme zachytili? ... Filipe?“ Ono to už skončilo, jo? Pilný se ptá i dalších studentů. Zvoní! Naštěstí. „Služba odnese video,“ stačí ještě dodat Pilný

.

O přestávce přišel tříďas Cejnek a řešil omluvenky. Až odešel, nastal nezřízený čas mastičů karet s Grajdošíkem v čele.

FYZIKA

Až na vyrušení třídního učitele, který urgentně neodkladně potřeboval třídní knihu, velmi nezáživná hodina plná nudných příkladů a učitelova brumlání.

O přestávce se opět mastily karty. Právě přiševší třídní s nezbytnou třídnicí v končetině horní nám oznámil, že každý si na nás stěžuje a že jsme drzí. Prosím? Pak Cejnek do třídnice napsal službu Stránského a Máchu P. Je to na přání Zajíčka, neboť s jejich dnešním výkonem o své hodině byl těžce nespokojen a poreferoval o tom našemu třídnímu. Tu si všiml, že jedna čtyřka provozuje hazard, tedy hraje karty. Oznámil , že se to nesmí, jemu to je jedno, ale vedení školy je proti. A odešel.

MATEMATIKA

„Dobrý den, paní Obrtlíková,“ zdraví Gajdošík spolužačku, která přišla sice po zvonění, ale ještě to stihla před příchodem učitelky Borovičkové. Ta na nic nečekala a pustila se na tabuli do abstraktního umění. Je opravdu zajímavé. Aha, není to abstraktní umění, ale graf funkce y=|x-1|+|x|. Když usoudila, že dostatečně předvedla, co po nás chce, šel k tabuli statný jinoch Mareš a vyfasoval funkci y=|x-2|+|x-3| Po něm následovali další vyvolení na porážku. Najednou však tento pořádek byl přerušen zadáním funkce všem a odchodem vyučující z místnosti. Všichni zuřivě počítají, div se nepřetrhnou. A jsme zase vyrušení, tentokrát příchodem vyučující a otázkou: „Kdo je tady předseda třídy?“ „Gajdošík!“ zněla odpověď. „Já ne,“ reagoval okamžitě Grajdošík a měl pravdu. Na to však Borovičková nebrala ohled, napsala zadání abstraktních uměleckých děl na tabuli, sbalila si saky paky a odešla s vysvětlením, že o tom soudruh ředitel ví. Gajdošík neváhal, a jako určený předseda se pustil do hraní karet. Jenže ho při tom něco rušilo a chtěl dostát svým povinnostem, občas pronesl: „Děti, ticho.“ Autority zřejmě moc nepobral, poněvadž očekávaný efekt se nedostavil. Zvoní. „Tak už můžete hlučet, děti,“ povolil nám Gajdošík.

VÝPOČETNÍ TECHNIKA

Zprvu, jako vždy čekáme na chodbě, až se dostaví učitel Homolka a laskavě nás vpustí do učebny počítačové. Stále čekáme. Ha, už jde. Už odemyká, pouští elektrický proud, vcházíme a sedáme si na naše fleky k exkluzívním počítačům Macintosh LC. Celá sestava se skládá samozřejmě z počítače, z monitoru s mikrofonem, klávesnice a myši s jedním tlačítkem. Zapínáme postupně jednotlivé stanice, nejdříve monitor, posléze bednu. A protože mají všechny počítače vybité baterie, musíme pokaždé nastavovat konfiguraci. Když musíš, tak musíš. Prostě musíme mít jinak barevné pozadí, nastavený čas, datum. Musíme, pan Homolka se dívá. Až to máme, posloucháme příkazy vyučujícího, otevíráme program pro kancelářskou práci Claris Works, typ databáze a plníme úkoly dle zadání, tedy nějaký formulář a štítky. Homolka vykonává vlastní a s námi nesouvisející činnost. Zvoní.

Jeden spolužák se už tak nemohl dočkat domova alias restauračního zařízení, k čemuž potřeboval venkovní obuv, že utrhl dvířka u skříňky 11. Odemykání je děsná zdržovačka, víme.

21. 11. ÚTERÝ

TĚLOCVIK

Tělocvikář Cejnek organizuje rozcvičku s hudbou. Když je konečně po ní, začíná to gradovat, každá dvojice si musí vzít jednu ošklivou, chlupatou, zaprášenou žíněnku, umístit na ní své tělo a předstírat jízdu na kole a hrát si na svíčku. Posléze vytváříme větší skupiny, a přestože se stavíme na hlavu, od stojky nás to nezachránilo. A nakonec vytváříme ještě tři větší skupiny a všechny tyto kousky se vkomponovávají do spartakiádní sestavy. A celou tuto tělo tužící  hodinu zakončíme nástupem.

POZEMNÍ STAVITELSTVÍ

Homolka poslouchá Maďara, co má na srdci a po zjištění, že se omlouvá kvůli zapomenutému sešitu, nastal jeho rýpací čas. Hovoří o tom, že Maďaro jméno bylo hodně prodiskutováváno na poradě. Svůj monolog ještě zpestři přednáškou o různých předmětech, a že se máme učit. A protože byl v ráži a ve svém živlu, pustil se do zkoušení. Vyvolal Obrtlíkovou, která k němu naklusala i se sešitem. Homolka sáhl po jejím sešitu s očekáváním, které se mu splnilo. Nelíbil se mu její sešit. Totiž líbil, mohl se v něm hnípat  a šťourat. Místo nakreslených obrázků tam měla okopírované nalepené papíry, což Homolku dovádělo k jejich trhání. A prý, že ani tak tam nemá všechno. Konečně došlo ke zlatému hřebu, začal zkoušet, ptal se na halové objekty, pořád se ptá: „Co to je hala?“ Po chvilce nakonec řekl: „Tak přiznejme si, že o halách nevíte nic.“ Obrtlíková na to: „Mají jiné střechy?“ Homolka se zdviženým obočím: „Jak jiné?“ Když se nic nedělo, po chvíli řekl: „Já vám dám ještě jednu šanci. Kamenné zdivo.“ Skončilo to tím, že si Obrtlíková musela jít sednout s nedostatečnou. Homolkovi se zkoušení po tomto zážitku zalíbilo a vyvolal Pažouta a řekl mu: „Tak nám proveďte nějaké shrnutí cihelného zdiva, a pak uvidíme co dál.“  Pažout mluví, co ví, a protože si Homolka chce užít trochu toho pozdvižení, zkusí položit otázku: „Co to je řádkové zdivo, když tento termín slyšíte.“ Pažout reagoval: „Je to kamenné zdivo.“ Dále o něm pod ostřížím pohledem Homolkovým pokračuje: „… že cihla je …“ Homorka bedlivě poslouchá a hned ho opravuje: „Je to kamen, kamen.“ Pažout tedy pokračuje: „… že cihla…“ A Homolka ještě důrazněji: „Je to kamen,“ a kroutí hlavou. Na závěr první hodiny k Pažoutovi pronesl: „Moc jste mě nepřesvědčil, za tři.“

O přestávce se osazenstvo třídy dohaduje, co to je hala a aula. Gajdošík si v reakci na to hraje na Homolku: „Jsem Homolka. Ještě jsem Obrtlíkový slíbil, že ji co nejdříve vyvolám. Tak pojďte.“

Když Homolka přišel na druhou hodinu, padl mu zrak na abstraktní umění na černém pozadí: „Smažte tabuli,“ pronesl a usadil se za učitelský nábytek. „Takže budeme pokračovat?“ pravil Hovorka. Šmarja, v čem? Ve zkoušení? Naštěstí nastalo jen diktování, respektive opisování učebnice do sešitu. Najednou do třídy vešel, doposud platný údaj v kolonce absence, Mareš. Homolka začal řvát. Mareš se honem omlouvá, že zaspal. Až Homolka kompletně nadiktoval látku monolitické betonové a železobetonové svislé nosné konstrukce ze stran 51 až 53, zadal k nakreslení příslušné obrázky, aby to bylo pěkně kompletní. A tak kreslíme, až se z nás kouří. Jenže, co to, zvoní a Homolka nezapomene dodat: „Takže doplnit doma.“

O přestávce se na nás přišel podívat třídní Cejnek, vyhledal pohledem Mareše a otázal se ho: „Tak co, Marešku, ještě zlobíš?“ Mareš se evidentně raději moc k tématu nevyjadřoval. A jiným existencím Cejnek oznámil, že jsou zvířata, že chodí po hospodách. Nevím, ale zvířata v hospodách často k vidění nejsou, i psi tam mívají zákaz vstupu.

KONSTRUKČNÍ CVIČENÍ

Učitel Zajíček se usadil za katedru a spokojeně se rozhlíží. Krebs se tedy rozhodl zeptat se ho, co dostal z posledního výkresu. Zajíček mu odpověděl, že dámskou čtyřku a otázal se ho: „Víš, co znamená dámská čtyřka?“ Krebs: „Ne.“ Zajíček vítězně: „Dámská čtyřka je pánská šestka.“ Zatímco rýsujeme, Zajíček nám tuto činnost zpestřuje svými myšlenkovými pochody: „Nemám rád, když někdo na někoho žaluje, donáší, špicluje.“ Vykládá, že s Havlem několikrát seděl v hospodě, ale neví, jestli si ho ještě pamatuje. Prý se Havel málem utopil v Okrouhlici. Když už Zajíčka bolel orální otvor, začal se dívat na půdorysy rodinných domů, které jsme přinesli.

FYZIKA

Choroš se přikolébal a pustil se do ověřování znalostí některých jedinců druhu homo sapiens, zda odpovídají svému pojmenování. Čutka vyfasoval dotaz: „Všechno, co víš o energii. Oba dva druhy.“ Čutka byl uznán, že patří do rodu homo a druhu sapiens a mohl si tedy jít sednout s jedničkou. Choroš se však nedal rozhodit a začal probírat výkon a příkon, aby mohl zase příště ověřovat náš výkon ústně u tabule nebo písemně v pondělí.

DĚJEPIS

Kantor Mašát má dnes také chuť zkoušet, los padl na Gajdošíka. Když se při jeho znalostí dívá i do sešitu, poznamená: „To je zajímavé, že Gajdošík tam blbne a přitom stačí dělat zápis.“ Gajdošík básní o Keltech a Germánech. Pořád něco mluví a mluví, zřejmě k věci, tedy umí, Mašáta to uspokojuje, a proto ho zajímá stěhování Řeků do Itálie a ptá se Gajdošíka: „Co to bylo za akci? Zájezd nebo co?“ Gajdošík se tedy chytl nadhozeného tématu: „To Čedok ještě nebyl.“  Mašát je zase uspokojen a na konec se ptá na Gajdošíkovo bydliště, způsob zabezpečení jejich bytu a v jakou dobu není nikdo doma. Dále ho zajímá pořadí zdejších rybníků dle proudu řeky. Gajdošík dal rybníky do kupy, takže si sedl se známkou jedna méně. Mašát na naše řady útočí dál a vybírá si Horáčka. V tu chvíli mu padne zrak na Mareše se sluchátky v uších, z nichž se line tichá melodie. „On tady otravuje, tak abych ho neslyšel,“ obhajuje před učitelem svůj prohřešek svědomitý žák Mareš ukazuje přitom na svého souseda Čutku, Jakuba Čutku. Horáček je zkoušen z rozdělení Slovanů, Mašát je víceméně spokojen a zkoušení zakončuje zvídavými otázkami ze života a okolí jeho i Horáčka. Tedy, ptá se ho na jeden velký podnik v dosahu a dohledu Horáčka. Ano a je to sklad olejů a Horáček si může jít sednout také s jedna mínus. Mašát je ve zkoušecí ráži a zavolal si „mistra“ Holíka: „Co znamená pojem barbarizace říš?“ Holík tedy spustil a mluvil a mluvil až došlo k otázce ze současného života mistra Holíka, jako kde bydlí, kdy spí, jí, kolik má blomb, kolik cm měří jeho levé ucho a kolik sousedů chová slepice. Dal mu také jedna mínus. Konečně se Mašát dostal k dnešní látce: „Evropa v 9. až 11. století.“ Myslím, že si zaslouží jedna mínus.

CHEMIE

Pan chemikář Hornický jsa inspirován zkoušením jiných učitelů činí totéž. Jeho volba padla na Černou a reakce. Černá je dáma šikovná, odchází s jedničkou. Hornický losuje dál, ano, ano, je to Horáček. A co to má, ano, má srážecí reakce, ovládá je mistrně, ale protože je druhý ve zkušebním pořadníku, má dvojku. A kdo bude třetí a s trojkou na řadě? Naštěstí nikdo, protože začínáme propadat do světa tajů anorganické chemie.

MLUVNICE

Zvoní, ale Gajdošíka to nerozhodí, sedí si za katedrou, v klidu pokuřuje kubánský doutník a studuje úřední dokument, třídní knihu. Klika padla, dvéře letí, Pilný vchází do dveří. Gajdošík neváhá a letí na své místo. Než Pilný stačí zaregistrovat, co se stalo, padají na jeho hlavu výtky o nepřekonatelné délce včerejšího divadla. Pilný však léty praxe vyškolen reaguje: „Tak dobře, až budu příště vybírat, kdo někam půjde, nebude to 1. A.“ „Nééé,“ zní očekávaná reakce třídy. Pilný má také neodkladnou touhu zkoušet, tentokrát to schytal Tomáš Maďar. Zkouší se mluvený projev a Maďar vypráví o svém bydlišti Červená Horka. Aby si to pořádně užil on i ostatní, musí po jeho výkonu zbytek třídy hlásit, co řekl stylisticky, gramaticky  a bůhvíjak špatně. Dle učitele je jeho klíčový problém nepřipravenost a dostal známku 4/ 5. Další pán na holení je Molák, který představuje Světlou nad Sázavou. Po bombardování kritikou od učitele i třídy odchází s lepší dostatečnou. A nyní dochází na samotnou výuku, což je evidentně sloh. Při Pilného otázce, co ovlivňuje náš styl zaperlil svým obvyklým slohem Gajdošík: „Vzájemný vztah. To, jestli žije žena s mužem nebo muž se ženou.“